FRANTIŠEK UHER
Jsou knihy, které vycházejí nenápadně, bez ambicí upoutat velkou pozornost a stát se třeba pouze krátkodobými hity, nepostrádají však zvláštní sugestivní kouzlo. Spočívá zejména v jejich trvalé platnosti. Když je po určité době – třeba jen náhodně – vezmeme do ruky, zase v nich s potěšením zalistujeme.
Takovými knihami jsou publikace Karla Sýse DENÍK NALEZENÝ POD KAPOTOU a AMERIKA, dvouverší doprovázející otištěné obrazy Kamila Lhotáka. V první publikaci barevné, ve druhé prostší, černobílé, o to plnější imaginace. Obdobný charakter má publikace fotografií Františka Dostála, opět doprovázená Sýsovými dvouveršími, nazvaná BLAHOSLAVENÁ ŽÍZEŇ. Všem třem knihám byl dán do vínku optimismus, zasněné okouzlení zcela prostými věcmi a událostmi, pohledem do zdánlivě všedního životního stylu lidí, kteří relativně spokojeně den po dni dobývají svůj chléb vezdejší, aniž by prahli po výsadách či přepychu.
Kdybych měl jmenovat deset předních českých moderních malířů, kteří patří k mým nejoblíbenějším, byli by mezi nimi Josef Čapek a Kamil Lhoták. Proč uvádím Josefa Čapka? Nad uvedenými publikacemi se mi vybavil jeho výrok, že umění chce být prostředníkem mezi věcmi spotřeby a člověkem. Lhotákovy obrazy zobrazují dětské a mladistvé sny dnes odcházejících generací, plné okouzlení a očekávání z technického vývoje, předměstské atmosféry, touhy po poznávání, neustále zjitřované fantazie, nadějné perspektivy v tom nejlepším smyslu toho slova. Pro dětského čtenáře měly před dávnými roky blízko k románům Verneovým, Fauknerovým či Troskovým, abych vzpomenul těch nejznámějších. Tohoto kouzla si asi byl Sýs vědom při tvorbě dvouverší (stejně jako kdysi rozsáhlejší tvorbou ve sbírce Nadechni se a leť), která účelně korespondují s Lhotákovým výtvarným projevem, což stvrzují závěrečné verše Jednoho saharského rána / dorazí k cíli každá karavana. Technický rozvoj mu dává za pravdu. V tom směru jsou obě lhotákovské knížky jakýmsi bukolickým suvenýrem. Svérázný půvab dýchá z jeho „amerických“ kreseb, které v nás evokují vzpomínky na dávnou četbu, formující představy o prostředí, v němž se děj odehrává. Z paměti se vynořují jména Twain, Steinbeck a mnohá další. Na každé stránce Ameriky jsou čtyři ilustrace a čtenář je vtažen do příjemné hry, bezděčně srovnává, která kresbička Sýse inspirovala.
Mechanika Dostálovy fotografické tvorby spočívá ve vidění rutinních životních okamžiků, které jsou pozoruhodné zdánlivou všedností, svou atmosférou jsou však neopakovatelné. Zároveň potvrzují nehynoucí kouzlo černobílé fotografie. Dostálovo ztvárnění ulice, různých zákoutí včetně hospod či konkrétního předmětu dýchají ryzí člověčinou. Není v něm nic idylického a Sýs to vyjádřil verši Od rána do večera na nohách / Popelce aspoň nasypali hrách.
Vraťme se ještě jednou k Josefu Čapkovi. Dával přednost malbě, fotografii dlouho považoval za bezohledného konkurenta vážného umění, vzniklého křížením realismu, naturalismu a impresionismu nebo salónního akademismu, snažícího se být pastvou pro oči. Zároveň však objektivně připouštěl, že fotografie vynáší mnohem víc pravdy ze světa viditelného. Dostálovy fotografie jsou prosty akademismu a šálivé okázalosti. Hrají čistou hru, ukazují tváře lidí, kteří jsou nesprávně označovány za obyčejné. Žádný člověk není obyčejný, a pokud k tomu někteří mají blízko, jsou to ti se zakulenými tvářemi, hrající si na mimořádné, jako kdyby skládali kantáty, ale ve skutečnosti nikdy nedokázali ani jedním prstem zabrnkat Ovčáci čtveráci.
Naše současná literatura se zaměřuje na životní příběhy celebrit, intelektuálních neurotiků, pobloudilých a ukřivděných zneuznaných pseudotalentů, vybočujících ze standardní občanské normy. Dostál ovšem fotografoval právě ty obyčejné, na první pohled všední a nevýznamné, dokázal vystihnout jejich každodenní radosti i strasti. Karel Sýs svými dvojveršími jeho přístup akceptuje.
Vybavila se mi nedávno vydaná próza talentovaného Antonína Šlechty Tázala se mne na štěstí, postavená na stejných základech. Její protagonisté mají velice blízko k protagonistům Dostálových fotografií. Jsou obrazem a odrazem života těch, jež potkáváme na svých každodenních poutích, kteří nám jsou blízcí svými problémy, otevřeností, vstřícností a věcným přístupem k prostým, o to vítanějším životním hodnotám.