LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Omámeni mamonem

řítíme se slalomem

Odchází Manon

chvěje se zem

před zamrzlým vesmírem

 

Však dosud

i v nejhlubších mrazech

tiká jaro

Proč víc než dvě stě let

nechápe hluchý svět

poselství Beethovena z hvězd?

 

Jen okraje našich životů lze zahřát plynem

V domech bez sonát a knihoven

se dnem slehne i sen

 

Moci tak stáhnout Vaše tóny z hvězd

opít svět sluncem navždy už dnes

ledová srdce navléct do naděje

mamon zamrazit do závěje

objevit slova soucit a smír

zažehnout sonátami věčný mír

 

Už nikdy neřítit se dnem

s nenasytným mamonem

A nenechat si zase ukrást sen

ani na jediný den

 

Óda na radost

pohřbí mráz

a ze středu našich životů

konečně vyjde srdce