Z chystané sbírky Andělé v noční zahradě
JIŘÍ STEGBAUER
Nokturno
Tančil jsem naboso
v řežavých uhlících vášní
s vírou že přejdu nezraněn
Ale ožehlá chodidla
se hlásila až na holé zemi
a dodnes mi svírají srdeční chlopně
úzkostí z nové bolesti
Jenom už žádnou lásku
jen už nepropadnout chvění milenců
ač touha mne zalyká
Ne to není lítost
jenom už nechci nikoho držet za ruku
při tom řežavém tanci
neboť úzkost mého srdce
přichází od těch
které jsem vyzval a poté v reji
byl odstředěn z kola
až zůstaly v kole samy –
ženy a děti
Odpusťte mi sny
pokud ještě víte co je sen
Marnost i marnivost
ti věční klusáci v dvojspřeží
mají stejný cíl
Ale komu to vysvětlíte
Jen mrtví nám provždy vzkazují cílový nápis:
Co jste vy, byli jsme i my
Už vím
budoucnost je střela
která se k nám stále zrychluje
až splyne se světlem
Až tohle pochopíme včas
bude láska tančit mezi uhlíky hvězd
a milenci bosýma nohama
zatančí třeba i na mé hroudě
Vám vínem připíjím
Ježek
(Malý ohlas díla Jaroslava Foglara)
Mám v hrudi ježka v kleci
– ten zvláštní starý hlavolam
Tam vlevo stále pulzuje
a ostny ježka píchnou kovově
s každým citem
co zvenku vharcuje
Mám v hrudi hlavolam
prý skrývá pergamen
na bájné kolo létací
jež nazpátek vše navrací
Má lásko
nevím jaký je to let
– ty ale umíš navádět!
Vracím se s tebou nazpátek
když ses bosá vyzula
abys mi ježka vyjmula
– a zas mě píchla na osten
Ať proudem teče krev
na mlýnské slasti od barev
vzlyků jež vzplanou v dávný sten
Vracím se k ránu – bude šest
a první vrána krákorá
Ty Fauste odtáhni i s rýmy
už zůstává jen v ježku třes
a klec rzí víc okorá
Mé lásky
byl to s vámi chvatný let
teď budu jinde dovádět
a pustím žilou prázdný rým
Kde po přeslici
voněly jste od malin
dál ucítím jen sladký rozmarýn
Berly paměti
(básníku Karlu Sýsovi, který v roce 1987 s osobními riziky prosadil návrat totalitně umlčovaného Jaroslava Foglara do aktivit české literatury)
Paměť – oprátka času
gilotina vděku
Jenže paměť i vděk
už tisíciletí před Biblí
jsou berlami nás samých
Uzdravení berly odhazují
a s nimi i prosté díkuvzdání
Pokoru! Pokoru! volaly dávné ikony
poté i živý Kristus
Dodnes nevyslyšeni
Pod tělem na kříži dál echa hlasů znějí:
Ještě sůl do ran!
Ještě pepř a sůl!
Stále tolik křížů
přebytek soli i pepře
Děkuji všem kteří vyslyší
Flétna a bubny
Pokaždé když jsem zaslechl
výzvu lásky
ale bylo to jen tolikrát
jako cukru na špičku nože
ozvala se kdesi flétna
a zaduněly bubny
Štíhlé tělo flétny se mihlo
jak postava s rozpuštěnými vlasy
posetými stříbrným kováním
Dodnes taková nacházejí
kopáči dávných věků
v hrobech žen
Kolik lásek
těch třpytek
políčených v proudech vlasů
stáhlo hrdla mužů
a opojně cukalo svalem v hrudním koši
až na dno
až na dno
A bubny?
Vířily zlověstně kdesi v pozadí
a já jim nikdy nevěřil
Mámivá flétna a zlověstné bubny!
Snad to tak má být
Ale dosud se vzpírám
přijmout takový ortel
ač o lásku
jsem vždycky jen zakopl
(jenže kdo to v onu chvíli ví?)
až zůstala pouhá špetka cukru v paměti
a špička nože v podhrudí
A děti
co vzešly z těch nádherných vzlyků
mezi tělem flétny
a paličkou bubnu
Vzlyky odlétly kamsi k nebesům
a já počítám aspoň lesklé kování
v souhvězdí Bereniky
Umět hrát třeba na flétnu
rozehrál bych tohle souhvězdí
Berenice by divoce vlály vlasy
a její milostné vzlyky
by rozhoupaly ňadra hvězd
jak zvony pražské Lorety proti noční obloze
Vím
je to jen sen
Ale díky za sny
Tolikrát mě vytáhly z propasti
když tváří k vnější pravdě
už nemohl jsem dál
a přál se stát
zavěšeným zvonem
Je to jen sen a láska je vzlyk
který ztěžkne ženám na prsou
a utkví jako dvě slzy v času
dvě tmavé slzy v bílém jantaru
dva hroty slz
za promarněné polibky
Je to jen sen a láska je vzlyk
který ztěžkne mužům v podhrudí
kde býval lodní koš
pro nové ostrovy
a nová souhvězdí
Ale dosud se vzpírám
přijmout takový ortel
a předat takové dědictví
Ještě můj úsměv vyloudí
představa
u kterého břehu
mě láska zase vylodí
Kolotoč v zahradě u sv. Matěje
(malíři Jiřímu Anderlemu)
Altán je kolotoč
točí se točí
koně tu pohání
prazvláštní kočí
V rukách kouzelné hůlky má
bičíky štětců
V zrcadlech pláten
ženy bez světců
Zní tu vijó!
žádné prr! a žádné ouha!
a jen touha
konvenci se švihem rouhá
Pak krásná paní ve stánku
u prodejny Albert
cukr vaty od vánku
úsměv samý čert
My jsme kopa zlodějská
kradem jí ty úsměvy
Točí se zas Matějská
je tu stále pouť
a klukovské rošťárny
– i zítra budem kout?