JIŘÍ JÍROVEC

Bývala to taková tabulka. Pod nápisem „Co nám dnes schází“ byl seznam poživatin a drobných potřeb. U každé položky byla překlapovací pacička, která směrovala hospodyni k obchodu.

Po bálu, který uspořádal prezident Zeman, vyjevila jakási Františka znechucení nad nedokonalostí dam a pánů. Kdyby ti burani měli tabulku, na níž by místo soli, mouky, chleba a koření byla slova smoking, žaket, frak, a motýlek, mohli se vyhnout jejímu posměchu. 

Etiketa, vy kluci pitomí, musí bejt. Tak po švejkovsku vyzněla obava Františky, hrozící se představy, že u každého stolu sedí host bez etikety.

Zemanův tmavý oblek byl prý příliš lesklý, vázanka modrá, střevíce málo společenské, Babišovi se krčily kalhoty, dámy měly nevkusné přehozy na cestu od auta ke vchodu, boty na tanec v igelitových taškách a kdoví jaký neznačkový sajrajt skrývaly jejich kabelky.

Hrad bez etikety, toť zhoubný příklad pro podhradí. Je-li nahoře huj, nemůžeme se divit, že se dole nechodí na procházku se špacírkou, nejí na stříbře, psi jsou bez rodokmenu a víno je v krabicích. To pak mnohý barbar zapomene, kudy vedla jeho cesta domů a jde si ulevit pod most.

Společenský vzestup, tedy návrat k etiketě, nastal v okamžiku, kdy z hradních chodeb zmizely koloběžky a vodku nahradil kvalitní alkohol.

Pro důchodce je upozornění na chybějící chleba, máslo, mléko, salám a sýr zbytečné. Nedostatek ho přinutí, aby na sebe hodil cosi obstarožního, vzal igelitku a vyrazil za akcí.

Názvy obleků, které stejně nikdy neměl, pro něj ztrácejí na významu s rostoucí vzdáleností od Hradu, František a Špačků. Deset tisíc na vstupenku by nedal, i kdyby snad vrchnost poslala dolů pozvání. Má-li tmavé šaty, schová si je na pozdější dobu, kdy jejich lesk nebude nikomu vadit.