JIŘÍ KNOPP

Bylo to v roce 1954. Major Sýkora mi dal na cestu letecké snímky, mapu a nabídl mi i lupu. Dost jsem se polekal, když jsem zjistil, že mám na mapě vyznačen kopec Radobýl s nadmořskou výškou 398 metrů a docela nepřehlednou situaci kolem této lokality – starý důl a nacistický tábor s podzemní továrnou na výrobu raket. Byl jsem si jist, že můj učitel fotogrammetrie mi tento úsek nevybral náhodně.

„Karel Hynek Mácha na Radobýlu psal básně, možná že i vás to bude inspirovat, i když, po pravdě řečeno, od vás očekávám něco jiného než baladu o tomhle čedičovém kopci.“

Vydal jsem se k němu po značené cestě od železniční zastávce Žalhostice a zakresloval do mapy potřebné údaje ze snímku. Když jsem dosáhl vrcholu kopce, tak se mi zatajil dech. Něco tak nádherného jsem nikdy nespatřil. První, co mě napadlo, bylo: jako by tu někdo rozlil stříbro… Viděl jsem soutok Labe s Ohří a celá ta spousta vody mizela v dálce a kolem této nádherné majestátní řeky se před mými zraky rozkládalo České středohoří s Milešovkou, Lovošem a dalšími dominantami a vzadu, za mostem jsem pozoroval Terezínskou kotlinu. Ale přestal jsem vnímat jednotlivosti, jen mne napadala slova jako krása, nádhera, zázrak a jen jsem litoval, že nejsem malířem, ani Karlem Hynkem Máchou nebo alespoň fotografem věhlasného jména.

Nevím ani, jak dlouho jsem se kochal a říkal jsem si, kdyby praotec Čech vylezl místo na horu Říp na Radobýl, nemohlo ho nic jiného napadnout než … zde zůstaneme.

Dlouhé stíny, které postupující slunce vytvářelo a měnilo pohledy na tuto nádhernou scenérii, mě vytrhly z kochání a rychle jsem se pustil do práce. Můj učitel fotogrammetrie na mě nechtěl žádnou baladu o Radobýlu, ale hlavně tu lupu, kterou jsem však někde nechal na tom nádherném čedičovém kopci.

Za ten svůj topografický život jsem viděl mnoho nádherných míst na té naší krásné zemi, ale na pohled z Radobýlu nikdy nezapomenu.