FRANTIŠEK UHER

Prodejny knih, knihovny a antikvariáty navštěvujeme s konkrétním záměrem. Zejména do antikvariátů však vstupujeme s jistým napětím a nadějí najít něco jako malý literární poklad. Tentokrát jsem ho objevil v regálu knihovny. Bohumír Musil vydal vlastním nákladem INSPIROMAT NÁPADŮ A MYŠLENEK již v roce 2016. Pro úplnost je třeba poznamenat, že levé stránky jsou věnovány kresbám Markéty Tůmové. Delší časový odstup od vydání považujme za nepodstatný u knížky nevelkého formátu (142 str.), kterou zaplňují nejen drobné bystré postřehy, ale také hluboké myšlenky a nezvratné pravdy.

Aforismus jako krátká literární forma reflexivního či satirického rázu, užívá antiteze, ironie, sarkasmu a slovních hříček. Bohumír Musil dostál těmto zakořeněným normám plnou měrou, jako kdyby sledoval počínání společenství homo sapiens z nadhledu a ostřížím zrakem. Zařadil se do první řady současných českých aforistů, jeho zdánlivě jednoduché úvahy a postřehy jsou přímočaré a shovívavé, také však nekompromisní. Kdybychom použili příměru, dokáží udeřit přímo na hlavičku pomyslného hřebíku. Nebere si servítky, dokáže však i pohladit, vyladit úsměv. Čerpá živou vodu z mnoha oblastí života společnosti, nejednou se dostává do roviny filosofické nebo politologické. Za úvahu stojí konstatování, že moc komunistů plynula a plyne ze síly proletariátu, jak ubývá proletariátu, slábne i myšlenka komunismu. Stejně tak pravdivě zní, že tzv. lidská práva jsou ve světě zneužívána, o čemž se přesvědčujeme téměř denně. Co je vychvalováno a kanonizováno u jednoho, za to je druhý kárán a haněn. Autor zajisté míří mimo terč, když dochází k poznání, že dějiny nemají žádný smysl, ten jim dodávají jejich vykladači. Žel, často to platí i o tendenčním výkladu současných událostí. Objektivní přístup, pokud jaký, se rozplývá jako dým v povětří. Z pravicového politického spektra slýcháme útoky na elektronickou evidenci tržeb. Musil naznačuje příčinu, která pochopitelně poctivé jedince obchází obloukem, u starověkých Řeků měli obchodníci a zloději jednoho společného boha.

Když jsme ťukli na strunu náboženské etiky, slyšme řeč církve v Musilově podání: To je naše věc, a Pánbůh do toho nemá co mluvit. Musilův ostrozrak se nevyhýbá ani mezinárodní politice a konstatuje, že Amerika (USA) je jeden velký obchodní dům a snahou Američanů je udělat svůj obchodní dům z celého světa. (Připusťme, že se o to možná pokoušejí i jiní, proto ten humbuk s obchodní válkou.)

Aforismus samozřejmě pracuje s nadsázkou a zjednodušením, ale prostou podstatu odhalit dokáže. Musilovy aforismy hrají na dobře vyladěný nástroj čistou melodii. Citujme ještě jeden: Být považován za filosofa je prosté, stačí mlčet. (Podotkněme, že mlčí jen hlupáci a prospěcháři, což jsou dva konce jednoho pytle.) Musil nemlčí, neboť kdo mlčí, souhlasí. I s nepravostmi, s neduhy ve společnosti i v jednom každém z nás. Spisovatele (a ty, kteří se za ně vydávají) potkáváme dneska na každém kroku, najít čtenáře je obtížnější.

Nemohu asi odpustit drobnou připomínku: Tu a tam mi některý aforismus nepřipadá úplně originální. Ale to je asi jako s anekdotami, u nichž se autorství vytrácí, aby žily svým vlastním životem. Přejme autorovi, abych našel hodně čtenářů. Především k jejich vlastnímu prospěchu, neboť číst Musilovy aforismy rozhodně není ztrátou času.