KAREL SÝS

Při příležitosti vydání 100. internetového čísla Divokého vína přineslo Právo rozhovor s Ludvíkem Hessem, zakladatelem tohoto literárního časopisu, zprvu vycházejícího v papírové podobě.

Divoké víno nelze docenit! Prošly jím stovky českých básníků – nadaných i méně nadaných,

jimž Ludvík Hess, sám básník, zajistil tu menší, tu trvalejší místečko ve věčnosti.

Divoké víno nemá obdoby a patří k rodinnému stříbru české kultury. Lu, jak mu říkají přátelé, navíc netrpí politickou klaustrofobií a neohlíží se na vyznání svých oveček.

Rozhovor končí slovy: „Sýs se trošinku pokazil, protože nenávidí všechno a všechny a marně ho přemlouvám, aby psal básničky jako Ta holka má kozy / jak husité vozy / v jednom sedí Žižka / a ve druhém šiška / z mandlového těsta / Ku věčnosti cesta.“

Připojím poznámku. Snad se Lu – jak ho znám – neurazí.

Milý Lu, nenenávidím všechny. Jen ty, co z hrdého národa udělali stádo (zatím) dobře krmených konzumentů, kteří jsou odsouzeni prožít plastové štěstí a ubavit se k smrti.

Kdepak Žižka! Husitské vozy dojely. Opěvovat husity je v korektní společnosti nepatřičné. Vždyť tihle protobolševici chtěli vrátit Ježíška z Krámu Páně do chléva!