JIŘÍ ŽÁČEK

„Svět je báječné místo / k narození / jestli vám příliš nevadí / pár měknoucích mozků / na vyšších místech / nebo nějaká ta bomba / kterou vám sem tam zcela jistě / hodí někdo na hlavu…“ napsal někdy před 70 lety americký básník Lawrence Ferlinghetti.

Připadá vám, jako by to napsal dnes ráno? Aby ne. Svět není o nic laskavější a báječnější než v roce 1962, kdy vyšel básníkův první český výbor Lunapark v hlavě.

Z americké beat generation, jejíž největší hvězdou byl Allen Ginsberg, v Čechách a na Moravě zdomácněl nejrychleji právě Ferlinghetti. Oproti exhibicionisticky vypjatému Ginsbergovi působil civilněji a spontánněji, což je poloha pro Čechy značně důvěryhodnější. Ale vždy byl věrný svému krédu „Jen mrtví se neangažují“, a vždy byl přesvědčen o tom, že poezie má být podvratná: „Zpochybňuj všechna politická přesvědčení, včetně radikálního populismu a chuligánského socialismu…“ Také v tom zůstává obdivuhodně aktuální.

A zcela jistě je nám Ferlinghetti blízký i díky mistrovským překladům Jana Zábrany, nad nimiž člověka napadá, že pouze originální básník může být vynikajícím překladatelem. Když se takový překladatel potká s takovým autorem ve správnou chvíli a když jim stafáž vytváří správně naladěná obec přátel poezie, nastane nikdy nekončící literární událost. Něco takového, jako onen zázrak ve Ferlinghettiho básni Čekám: „…čekám / pořád a vždycky / až se znova zrodí zázrak.“

24. března letošního roku oslavil Lawrence Ferlinghetti neuvěřitelné jubileum – sté narozeniny. Ať žije a ať mu přibývá vděčných čtenářů!