VÁCLAV PELCMAN

Širší kulturní veřejnosti není asi známo, že existuje Svaz českých divadelních ochotníků, který pořádá celostátní postupové přehlídky amatérského divadla, kam postoupí vítězové z jednotlivých oblastí ČR. V oblastní organizaci České středohoří pořádá výše uvedenou akci, za partnerství města Děčína a Ústeckého kraje, Divadelní spolek Karel Čapek a Městské divadlo pod názvem Děčínská brána. Letos to byl již 27. ročník od roku 1993, s podtitulem Memoriál Josefa Doležala.

Současný ročník soutěže měl na programu osm představení od divadelních souborů: Mladá scéna Ústí n. L., Rádobydivadlo Klapý, KOS Kytlice, DS Karel Čapek Děčín, Vanabí Litoměřice, Spolek Mošna Vraňany, DS Hraničář Rumburk, DS Kairos II Praha.

Přehlídku zahájila Mladá scéna klasickou hrou bratří Čapků Ze života hmyzu. Režisér představení Pavel Trdla je i autorem velmi zdařilé scény a K. Jerzinová navrhla výstižné kostýmy. Celkový příznivý dojem z představení (snaživý výkon herců) mně, jako laickému diváku, pokazil nevýrazný výkon průvodce říší hmyzu (postavu tuláka nahradili chlapcem).

Tentýž den ve večerním představení viděli diváci tragické drama ruského klasika Maxima Gorkého Vassa (Železnovová) v provedení Rádobydivadla z Klapého v režii Václava Špirita.

Poté bylo na programu pět představení. Dopoledne KOS Kytlice předvedlo veselohru od ruského dramaturga Vasilije Sigareva (* 1977) Detektor lži, v režii Heleny Albertové. Domácí soubor odehrál skladbu českých autorů L. Aškenayho a V. Moravce Měli jsme si spolu víc promluvit, v režii K. Vázlerové. Na jednoduché scéně se dva muži a pět žen pokusili vysvětlit pojmy, jak je napsali autoři, jako jsou pravda, radost, štěstí, láska, spravedlnost a smrt, samota, závislost. To je obtížný úkol na 45 minut.

Vanabí vystoupilo s Antigonou starořeckého autora Sofokla, v komorním prostředí, režii měl A. Pařízek. Téměř žádné rekvizity, asi vlastnoručně vyrobené kostýmy (upravená prostěradla), asi patnáct anonymních mladých herců nám představilo Antigonu, její sestru Isméné, krále Kreóna, jeho syna Haimóna a věštce Téresiáse, nečetné hlídače, posly a sbor. Podle mne srozumitelné jen tomu, kdo je s textem obeznámen. Soubor není asi příliš početný, pro výběr dle fyzických předpokladů, ale to nemusela mít ani starověká divadla, takhle to bylo přirozenější. Podle mne skutečné herectví předvedl představitel věštce. Dále účinkoval Spolek Mošna s Brdečkovou parodií Limonádový Joe. Režisér M. Píštěk pojal komedii jako „nerovný boj mezi sacharidy a alkoholem“. Maraton pak završilo večerní představení dramatu E. Thompsona Na zlatém jezeře v provedení Hraničáře Rumburk. Program tvrdí, že se jedná o „známé rodinné drama o vztazích třech generací“, bylo to v režii M. Koukolské.

Soutěž zakončil Kairos II Praha hrou svého režiséra Vladimíra Váchy Na zdi a za zdí. Pojmy jako virtuální realita versus reálná realita, spolu s kyberprostorem, mne nedokázaly nalákat.

Pětičlenná porota rozhodla, který z přihlášených souborů postoupí do celostátní soutěže amatérského divadla ve Volyni.

SČDO vznikl v Jiráskově Hronově 11. srpna 1968, děčínským spoluzakladatelem byl Josef Doležal.