JAN JELÍNEK
Českomoravskou vrchovinu probouzelo jaro a stromy byly na cestě mezi pupencem a poupětem. A v sále kulturního domu psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě se rozezněly elektrofonické varhany. To doktor Karel Růžek doprovázel vyhlašování vítězů 14. ročníku mezinárodní literární soutěže Kouzelný klíč.
Do soutěže bylo posláno 300 literárních děl od stovky autorů. Je určena pro pacienty a zaměstnance psychiatrických zařízení v České a Slovenské republice. V přívětivě prosvětleném sále se vyjímají dva obrazy. Bezy a slunečnice. Zvláště van Goghovy slunečnice navozují příjemné ovzduší v sále nabitém k prasknutí. Tak velkou návštěvnost v historii soutěže o Kouzelný klíč její spoluzakladatelka Dagmar Žaludová z Psychiatrické nemocnice v Praze-Bohnicích nepamatuje. Slavnostní akt zahájil ředitel Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě MUDr. Jaromír Mašek. Popřál hodně tvůrčích sil do budoucna příštím soutěžícím, aby jim byla nakloněna Múza. Nemocnice letos 21. května oslaví 91 let od svého založení.
Slavností provázel moderátor Jaroslav Pejchal. A k nejzasloužilejším hostům patřil magistr Petr Vlachynský, zástupce firmy VIPHARM SLOVAKIA, která deset let působí na českém trhu a soutěž sponzoruje. A bude tomu i nadále. „Slibujeme, že se budeme podílet na distribuci vašich děl do dalších psychiatrických léčeben a zařízení,“ řekl Vlachynský.
Milým hostem byla i Zuzanka Šipošová, manažerka Psychiatrické nemocnice Philippa Pinela v Pezinku. Usměvavou a sympatickou Slovenku srdečně přivítala D. Žaludová, stejně tak jako hosty z psychiatrických nemocnic v Brně a Petrohradě. Ovšem největší celebritou se stal Zuzančin kamarád Forest. Pes s fešácky uvázaným motýlkem kolem krku. Zuzanka si opuštěného hafana osvojila z psího útulku. Kdysi nedůvěřivý k lidem, kteří mu ublížili, je nyní zásluhou své pečovatelky vychován v opravdového psího gentlemana. Vítěze Kouzelného klíče i publikum zdravil zdvořilým štěkotem. „Kouzelný klíč je úžasná věc. Proto jsem s sebou vzala toho psíka. Útulkáři jsou vděční psi,“ zdůraznila Zuzanka. „Všichni jsme v podstatě v životě takovými tuláky a hledáme své dobré místo v životě a štěstí pod sluncem, každodenní radost. Ať jaro vstoupí do každého z vás pestrobarevně a svěže.“
Dagmar Žaludová vysvětlila, že soutěž se zrodila, aby sklenula pomyslný most mezi všemi lidmi, zdravými i nemocnými! Mezi těmi, co mají duševní potíže, a těmi, kteří si myslí, že jsou zdraví, ale nebývá tomu tak vždy. „V Kouzelném klíči nejsou poražení! Vítězíte v něm vy všichni! Už proto, že jste našli kuráž a svá literární díla poslali do soutěže! To je obrovská odvaha. Málokdo si tak troufne. My se těšíme z toho, že můžeme literárně tvořit, že se vypíšeme ze svých strastí, ale že píšeme i o lásce, radosti, přírodě, krásných věcech…“ Když moderátor položil D. Žaludové otázku, co bylo spouštěčem k založení soutěž, odvětila: „Mít touhu a nutnost ukázat své cíle v životě, co nás trápí, ale hlavně těší, co nás zatěžuje, to je ten spouštěč. Přitom v téměř každém ročníku soutěže se najdou tři až čtyři lidé s opravdovými uměleckými vlohami.“
Slovo dostali i porotci soutěže z Unie českých spisovatelů. Pět členů odborné poroty hodnotí příspěvky, aniž zná jejich autory. Básníka Karla Sýse potěšilo, že ač na jedinou výjimku byl na vyhlašování všech ročníků, tak zaplněný sál ještě neviděl. Na stole před pódiem ležel obří kovový klíč. „Dáša by mi tedy měla nechat vytetovat Kouzelný klíč na předloktí, ale ne tak obrovský. Chtěl bych však spatřit dveře, které odemyká. Ještě v Bohnicích jsem si všiml plakátu – pozvánky na tamní akci ‚Poezii žerem!‘ Přeji vám, abyste psali poezii výživnou. Nevěřte, že poezie se píše pro druhé. To je oblíbená pověra. Každý píše poezii především pro sebe, aby vyjádřil svůj stesk nebo svoji radost. Jen tak může druhé rozesmát nebo rozplakat.“
Eva Frantinová místo řečnění přednesla svoji báseň: „Nepotřebují malíře / šunkou obložené talíře / Nepotřebuje komponistu / závitek vinného listu / Nepotřebují architekta / střechy na které se déšť neptá / Nepotřebuje umění /zahrada topící se v zeleni / Nepotřebují hosty / provždy stržené mosty.“
Roman Janouch, novinář a publicista Haló novin, ocenil Zuzku Šipošovou jako královnu dobré nálady, neboť málokdo se dokáže smát čtyřiadvacet hodin denně jako ona. Většina příspěvků má podle jeho mínění profesionální úroveň. Převažujícím obsahem jsou strasti, plynoucí z nástrah života, které lidi přivádějí do hraničních situací. Ale také vztah k přírodě, ke zvířátkům. To vše právě v době globálních klimatických změn, jichž jsme součástí, je velice důležité, obohacuje nás to. „A já v tom často spatřuji i recept, jak řešit situaci, která vyvstala ve společnosti,“ vyznal se Janouch. „Ale není to jen klimatická změna. To je, bohužel, způsobeno čím dál více vlivem sociálních sítí a internetu, které nás provázejí, kdy jsme svědky vytváření nenávisti ze strany zištných politiků. To člověka deprimuje a sráží na zem.“
Připomněl i bohnický festival Mezi ploty. „V životě jsme vlastně všichni mezi ploty a všichni máme šanci se společnými silami povznést nad neřády a nacházet v životě to lepší. Jsem rád, že příspěvky v Kouzelném klíči jsou receptem na to, jak porazit to špatné kolem nás, jak ukázat hlubinu duše jejich autorů. Pro mě je takové poznání doping!“
Janouch přečetl i dopis Rastislava Boška ze slovenského Poltáru, který zaslal k zveřejnění při vyhlašování výsledků. Boško trpící schizofrenií píše, že dokáže relaxovat pouze dvojím způsobem: literární činností a dřevořezbou. Je přitom odkázaný na léky, bez kterých nedokáže fungovat. Je pro něj povznášející přispívat do mezinárodního díla – Kouzelného klíče. „Navzdory tomu, že jsme nemocní, potřebujeme cítit, že jsme i potřební a že nejsme ve stínu dějin, protože je pomáháme literárně spoluvytvářet. Máme také svoji cenu… Mnozí pacienti neumí psát, nedovolí jim to zdraví. Ale mají kolem sebe ty, kteří to dovedou, od nich vycházejí krásná a milá slova a láska, kterou šíří kolem sebe. Možná i tím způsobem, když popisují svůj těžký úděl. Láska se nešíří jen úsměvem, ale srdcem, pochopením. Každý je potřebný. Mnohokrát navzdory depresím a těžkým stavům se snažíme najít v sobě ještě kousek lásky pro toho druhého.“
A kdo si odnesl vítězné vavříny 14. ročníku? První místa si vydobyli Petra Pinkavová (Petrohrad – Brno) a MUDr. Ivan David (Praha). Druhá místa obsadili Tomáš Smetana (Praha) a Josef Prskavec (Mladá Boleslav). Třetí místa patří čtyřem soutěžícím: Barboře Kalivodové (Praha), Aleši Běhounkovi (Habry – Havlíčkův Brod), Danielu Hodanovi a Monice Hornové (oba Petrohrad). Čestná uznání získalo jednadvacet soutěžících, kteří se umístili na čtvrtých místech. Každý účastník soutěže si odnesl Pamětní list. Všechny příspěvky, zaslané do soutěže, budou tak jako každoročně publikovány ve sborníku, který obdrží všichni soutěžící.