JOSEF AUGUSTIN
V pátek 17. května 2019 opustila své blízké, rodinu, přátele, svoje město i svět literatury spisovatelka a členka Obce spisovatelů Marcella Dostálová, nositelka Ceny města Prostějova.
Narodila se 27. listopadu 1934 v Chebu. V roce 1939 se přestěhovala s rodiči do otcova rodného Prostějova. V roce 1953 maturovala na prostějovském gymnáziu, ale z politických důvodů nemohla studovat na vysoké škole. Učitelství českého jazyka a výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UP v Olomouci vystudovala až dálkově na přelomu 50. a 60. let. Potom učila na základních školách v Olšanech, Prostějově a Přemyslovicích. V letech 1985–2000 externě učila na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UP.
V roce 1993 založila při Regionálním osvětovém středisku ROSA klub tvůrčího psaní VIOLKA. Stala se jeho vedoucí, organizátorkou, editorkou almanachů. Přednášela pro učitele, vedla besedy, přispívala do regionálního tisku, četla malým čtenářům v dětském oddělení Městské knihovny. Řadu mladých lidí přivedla nejen k četbě, ale i k vlastní tvorbě.
Do literatury vstoupila básnickou sbírkou Studánko, má lásko (1995). Následovala bilanční sbírka Balancuj dál, akrobate… Vedle poezie psala také knihy pro děti a mládež – autorské pohádky s dětským hrdinou, ve kterých hraje roli kouzelný motiv. Psala i pohádky imaginativní folklorního typu a pohádky moderní ze současnosti. Poetické ladění, snovost, pravda a láska, kultivovaná čeština – to všechno tvoří jádro jejích knih. Jejími učiteli byli pohádkáři Hans Christian Andersen a Oscar Wilde. Připomeňme knihy Babiččiny pohádky (1997, 2005), Malá víla aneb Cesta za pohádkou (2001), Mahulena (2003), Tony a jeho kouzelná bota (2006), Kouzelné a moderní pohádky pro zvědavé děti (2012), Jakub a copatá Miki (2015). Některé z nich jsou známé i v rozhlasové či televizní úpravě, některé si také sama ilustrovala. K posledním spisovatelčiným knihám patří povídkový soubor Podivuhodné příběhy člověka (2017) a básnická sbírka Ozvěny (2019).
V roce 2008 jí byla udělena Cena města Prostějova za autorskou a publikační činnost a spolupráci s postiženými dětmi. Její život se uzavřel, zůstalo zde však pozoruhodné literární dílo, které bude nadále promlouvat nejen k nám, ale i k dalším generacím čtenářů.
Třeba jako tyto verše z Balady o rybím oku na Měsíci:
I já vidím vodu,
jak unáší srdce,
omývá hranice oka
Krev pohání život k hlavě,
tajemství semene prorůstá k ohni
a moře se přelévá do slz oleje
Na břehu výkřik padá…
Moji blízcí a neznámí,
kam padají naše oči?
Z poslední básnické sbírky autorky Ozvěny jsem vybral báseň
Učitelka u tabule
Svým žákům nakreslím srdce
s květinou uprostřed
Řeknu jim: Vezměte si tu květinu
a položte ji na rozkvetlý záhon Hané,
ať znovu vstane a provoní den
Mé srdce nechte zde
než odejde má krev
do rozdrobené hlíny pravdy
S Marcellou Dostálovou jsem se v Prostějově mnohokrát potkával při různých kulturních a společenských akcích. Vzpomínám si, že jsem byl přítomen křtu její knihy pohádek Jakub a copatá Miky. Autorka četla úryvky v městské knihovně přítomným dětem, které s nadšením a jiskrou v oku vstřebávaly děj. Jednou jsem se zúčastnil klubu tvůrčího psaní VIOLKA, když děti malovaly pod jejím vedením obrázky, z nichž některé potom zařadila do knih jako ilustrace.
Znám ji dlouhá léta jako skromnou dámu, která si nepotrpěla na okázalost a naše debaty o kultuře, umění, historii města a současném dění se odehrávaly převáženě v mé kanceláři. Někdy naše vášnivé debaty trvaly i několik hodin a pro nás pro oba měly značný přínos. V loňském roce jsem ji při jednom setkání přednesl, že bych ji navrhl za celoživotní dílo na výroční cenu Unie českých spisovatelů. Nechala si několik dní na rozmyšlení a poté mi sdělila, že s tím nesouhlasí. Na můj dotaz mi odvětila, že se domnívá, že její dílo není tak významné pro udělení výroční ceny UČS. Její skromnost se potvrdila i v tomto případě.
Slzy mi stékají z očí při vzpomínce na tuto noblesní a moudrou dámu, od které bych se mohl stále něčemu učit. Život mi však dopřál pouze dvě desítky let, kdy jsem se mohl těšit z její přítomnosti a čerpat ze studně poznání.
O životě spisovatelky zdroj: Hana Bartková