FRANTIŠEK DOSTÁL

Zapeklitý problém je však ukryt v tom, aby se člověk měl vůbec čemu smát.

Někdy k vyvolání úsměvu postačilo třeba i porozumění kreslenému vtipu v bývalém humoristickém týdeníku Dikobraz. Kdeže loňské sněhy jsou a stejně tak všichni ti kreslíři? Mnozí z nich již na hřbitově pochováni…

Úsměv na lidské tváři, i když je někdy jen málo patrný, bývá vždy výhrou nad rozmrzelým a věčně nespokojeným protivníkem. Úsměv nic nestojí, ale dává moc.

Již před mnoha lety zaslechl jsem předchozí větu a dávám jí za pravdu.

Zbývají ale ještě i další úsměvy. Třeba úsměv pohrdající, který však už navíc cosi vypovídá o úrovni svého nositele.

Srdečný a upřímný úsměv napomáhá dokonce k odstranění smutku a vlastně i posmutnělého úsměvu.

Svět okolo nás nám nabízí plno neplánovaných komických příběhů, někdy přímo grotesek. Jenže člověk nesmí spěchat a musí kamsi do dáli odhodit i zlo okolo nás narůstající.

Je správné ocenit člověka, který nás dokázal rozesmát. Úsměv totiž člověku někdy dokáže nahradit prášky předepsané doktorem.

Trochu starostí přichází s úsměvem přejícím, když kdosi, jenž se ohlédne za hezkým děvčetem, vstoupí do louže nebo rozšlápne psí lejno.

Úsměvy umí nabídnout i humorný divadelní kus, či dokonce snad ještě i film. Ovšem pak se zase může přihodit, že člověk, který se dvě hodiny v sále docela dobře bavil, za chvíli prohlásí, že to byla pěkná volovina. Ano, humor může být všelijaký, ale vše také charakterizuje úroveň návštěvníka představení. Ovšem někdy také schopnosti a znalosti autora divadelní či filmové produkce.

Smích v našem životě bývá často v souznění s uměním vidět a hlavně umět si vážit toho, kdo úsměv na naši tvář dokázal přivolat.