IVAN ČERNÝ

Do rukou se nám v těchto dnech dostává publikace závažného obsahu Josefa Habase Urbana NÁVRAT DO VALBONE. Zavádí nás do horské oblasti Albánie s příznačným názvem Prokletie, kde se v roce 2001 ztratili tři čeští studenti, bratři Jan a Michal Pavelkovi a Lenka Tučková. Čtenář se bude muset ponořit do mrazivého čtení, od kterého se od začátku do konce neodtrhne. Nejde však o detektivku, ale o skutečný příběh, zároveň i o velký námět, o otázky, které zůstávají dodnes bohužel nezodpovězeny, navíc nás nechává nahlédnout i do mezinárodní problematiky té doby.

Po sedmi letech od zmizení trojice Čechů se vydávají do Albánie na vlastní pěst Josef s Janou. Josef pracuje v nadaci, která pátrá po ztracených lidech, Jana je sestrou pohřešované Lenky. Paralelně s nimi pátrá po zmizelém synovi i Srb Zoran. Postupně odhalují, k jakým účelům sloužila podivná klinika. Nejen mnoho Srbů, ale i tři Češi zde posloužili mafiánům, obchodníkům s lidskými orgány.

Dvojice mladých lidí se sama začne dostávat do velkých potíží ve strachu o život, ale pátrání po zmizelých nevzdává. Když nejsou viníci potrestáni a jeden z nich odchází od Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu jako nevinný, bere otec pohřešovaného syna Zoran spravedlnost do svých rukou.

Zkušený cestovatel a spisovatel Josef Urban, kterého zajímají dramatické příběhy, se v roce 2016 vydal do Albánie, aby napsal knihu podle skutečných událostí. Forma románu byla asi nejlepším možným přístupem k ožehavé látce. A tak je Návrat do Valbone pravděpodobně jedinou útěchou na rány pozůstalých i připomenutím událostí, který mizí v zapomnění.

Čtenář vidí, že ani odpovědné úřady naší země tehdy nevyvinuly mnoho úsilí v pátrání po zmizelých, snad proto, že kritizování Albánie nezapadalo do tehdejšího mezinárodního scénáře. Dnes už ví, že osamostatnění Kosova ze „srbského krunýře“ neproběhlo standardním způsobem podle uznávaných mezinárodních pravidel a nepřispělo ke kultivaci místního prostředí. Navíc – muselo se také něčím zaplatit. Ví se, že Američané tehdy potřebovali území pro umístění vojenské základny. Možná si připomeneme i podnikavou Madeleine Albrightovou, tehdy přezdívanou „balkánská řeznice“, která využila příležitost k založení vlastní firmy, i agitku prezidenta Havla nazvanou „humanitární bombardování“.

Balkánská Albánie je země krásná, jistě stojí za probádání našimi cestovateli a turisty – přesto se tak prakticky neděje. Je to také proto, že český cestovatel by nepocítil správnou dovolenkovou pohodu. Proto je v době, kdy se připomíná výročí osamostatnění Kosova, nutné tyto události připomínat a poukazovat na země, kde dosud neplatí demokratické principy. Jak se v těchto dnech vyjádřil prezident Zeman: „Mám rád Srby, nemám rád Kosovo.“

Kniha vyšla v nakladatelství The Dog Trail, Jana Vávrová. Předmluvu napsal Emir Kusturica, doslov Helena Pavelková (matka Jana a Michala Pavelkových), Petr Tuček (bratr Lenky Tučkové) a právnička Klára A. Samková. Publikaci v pevné vazbě zdařile ilustrovala Jana Kaufmanová.

 

Slovo o autoru

Josef Urban (nar. 1965), je absolvent PřFUK, kde vystudoval obor inženýrská geologie a hydrologie. Sportovec, bývalý reprezentant ve sjezdu na divoké vodě, cestovatel a horolezec. Kromě toho je spisovatel. Vybírá si silné náměty, mnohé z doby válečné. Napsal cestopis Nejhlubší údolí světa (1998), má za sebou autorský film Závěť (získal jednu z hlavních cen na MFF horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují). Dále Josef Habas Urban natočil film 7 dní hříchů, který dostal řadu zahraničních ocenění, upoutal na sebe pozornost knihou Habermannův mlýn, který byl později zfilmován. Společně s Danem Krzywoněm realizoval dokumentární drama k 80. výročí Mnichovské dohody a snímek Kde se valí kameny. V roce 2015 vydal román Tenkrát v ráji o osudech legendárního horolezce Josky Smítka, který byl na konci války popraven nacisty. V loňském roce mu vyšla povídková kniha Zloděj psů.