MIROSLAV KANTEK
(s doprovodem bebop saxofonu)
Český lev usíná po šálku šípkového rumočaje
voda se vykondenzovala v mracích
a modře hraje vánoční koledy pro Ježíše
trpíme teď za tu jeho pravdu všichni
ať chceme nebo nechceme
Jenomže my nechceme
a tak jako tatrmani
přes jeho mrtvolu skáčeme
Nebe Peklo Ráj
veselé peklo duhový ráj
Nohy barokních domů
jež vyztužila česká staletí
zeslábly děsivým
makabrózním tancem
do něhož šílené davy
ze všech stran letí
přes hranice co už neplatí
historie neplatí
národy už neplatí
obrozenci neplatí
zabití hrdinové neplatí
dekrety už neplatí
vlastenci už neplatí
české zákony už neplatí
starý svět už neplatí
teď jsem jenom Já
Já sám/sama/samo si vyberu záhon
do něhož se zasadím
a na to chci svůj zákon
Potrhlé sufražetky bijou
plastový plod v plastové děloze
hystericky ječí:
už žádné děti žádné děti!
a hrozí pěstmi k Nebi:
Za porodní bolesti
co při Stvoření světa
jsi naočkoval našim genům
zasloužíš jen stětí!
zatímco rozchechtané vítačky
odlétají s barevnými chasníky
do svých poblitých slumů
Zvony v malostranských kopulích
marně bijí na poplach bim bůůům
bim bůůům bim bůůům
proti těm pomateným snům
zatímco Rembrandt a Kupecký
si na autopodobiznách
v rámci historické korektnosti
vzájemně retušují beďary
zatímco Noční hlídka šerosvitem
požehnala drogovým dealerům
a teď jim hraje k tanci…
Lásko, je nám iks let
máme už jenom tmu na hraní
pečená jablka se ti napíchla na bradavky
jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako mmmmjed
v tom světě,
kde si soudci nejsou jisti
ani svou předsudečnou nenávistí
v tom světě, v němž žebráme
o trochu více ledu od severu
o trochu více větru od východu
o trochu více deště od západu
o trochu více slunce od jihu
a o trochu plutonia pro cesty nikam
pro cesty těch šílených vzbouřenců!!!…
V tomhle šíleném světě mě drž
ve svých červenomodrobílých tlapách!…
Rybí polévka chutná sladce
mezi dvěma jazyky nás dvou
heteromilenců…
raději usínám po děsivém snu
po šípkovém rumočaji…