IVO FENCL

Horko těžko dnes korektnímu občanu připomenete (či od píky vysvětlíte), jaké a které byly výhody nulové nezaměstnanosti. Kdo to už nezažil, nepochopí. Leda vzdáleně. Zda želí stylu života za socialismu spisovatel (a čerstvý sedmdesátník) Lubor Mikisek (*2. 1. 1950), to věru netuším, ale jeho próza Za obzorem jiný svět obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana (2018). Tam vylíčil sekvenci života bezdomovce a jeho cestu „zpět“. Je možná? Dle té knihy ano. Téma autora nepustilo. Přišel s novou knižní novelou Dům z mlhy, na problém hledí z jiné perspektivy.

Napsal jen další z tragických příběhů? Snad. Je z kategorie o lidech, kteří příliš dumali, takže se těsně minuli. Či neminuli?

A je to kniha s „klaďasem“ v hlavní roli. Snad alter ego autora? Nevíme. Rozhodně chlap, co snad raději umře, než by ztratil důstojnost. Poutavě romantizující nádech vyprávění naštěstí plyne takřka jen z toho.

Je svět v reálu ještě o píď tragičtější? Určitě! Protože „nikdo není dokonalý“. Absencí bydlení postižení projevují také negativní vlastnosti a nebývají tak dobří jako hrdina Mikiskův. Ale ten je přesto věrohodný, pochopitelný. Ani on zrovna není „mladý Hamr“. Podá si inzerát a pět let ovdovělá Marcela reaguje.

Je až fascinující, do jakých detailů Mikisek promýšlí (v obou svých knihách) problém bezdomovectví. Jen ignorant jej po přečtení této knihy začne obviňovat, že přehání, a pouze tupec zde může věřit úloví „každý svého štěstí strůjce“.

Lubor Mikisek je svébytný prostotou, nejde o intelektuální exhibici. Autor, jeho hrdina anebo třeba Nabokov rádi šachy, ale nežijí či nežili v bublině. Mnozí dnešní autoři permanentně. Oproti předchozí knize servíruje autor věci tvrději a neuhýbá ni o centimetr na trase příčina-důsledek. Sekvence z čekárny u lékařky vstoupí, kdo ví, do čítanek. Ta romantická není. Ani „Zola“ tato kniha není, toť pravdou, ale co bychom chtěli? Druhého Zolu?

Příběh nepřímo poukazuje na chybu v systému. Ta je podle mě napravitelná. Ne-li, rozumím jen Lovecraftovi.

Lubor Mikisek: Dům z mlhy. Petrklíč 2020. 160 str.