JIŘÍ JÍROVEC

Tato zpráva pochází z naprosto důvěryhodného zdroje. Nejde tedy o fake news nebo rusko-čínskou propagandu.

My Češi jsme odhodlaně vykročili na cestě za odstraněním zla. Můžeme jít světu příkladem v odstraňování soch, označování hrobů lumpů, odebírání čestných občanství a možná i řádů.

Pravda, poněkud jsme zaostali ve stíhání starců. Tam nás předstihla třeba Kanada, která již vydala ke stíhání naturalizované Němce. Přijala je po válce, protože tvrdili, že neměli nic společného s nacismem. Dodatečně se zjistilo, a přišlo to vhod, že tehdy imigračním úředníkům lhali, ztratili kanadské občanství, které bránilo jejich deportaci.

Policie ČR šetří naše staříky, například Jakeše a Štrougala. Jejich případ je zapeklitý, protože

není zcela jasné, zda stát může na svých hranicích ustavit pásma, do kterých je omezený přístup, na samotné hraniční čáře postavit plot nebo zeď a opatřit je ostnatým drátem a elektřinou nabitými dráty. Pokud to lze udělat, pak stačí, aby takové pásmo bylo viditelně označeno tabulemi s nápisem „Vstup zakázán“.

Spor je tedy o otázku zda má každý (světo)občana právo odejít do jakékoli části světa, která mu připadá vhodná pro život a případně pro jeho konec. Byl to sám Jára Cimrman, který si zvolil svoji vlast Böhmen pro tento účel jako nejvhodnější.

Nedávno jsme slavili zbourání Berlínské zdi. Ta bránila lidem v cestě za lepším životem. Byla postavena zločinci, kteří popírali právo jedince na svobodnou volbu. My jsme se slávou rozstříhali zátarasy na našich hranicích. S odstupem času se ukázalo, že demolice zátarasů byla poněkud předčasná.

Samozřejmě ctíme zásadu, že všichni lidé jsme si rovni, ale někteří jsme si přece jenom rovnější.

No a tak se stalo, že americký prezident staví plot na hranici s Mexikem. Má bránit Mexičanům (čti: lidem), aby šli za lepším a svobodnějším životem na sever.

Britská i americká média uvedla, že Trump zvažuje, že by vojáci mohli migranty střílet do nohou, zeď byla opatřena hroty schopnými propíchnout kůži a elektřinou nabitými dráty. Za inovaci lze považovat vodní příkopy s aligátory a hady.

Kdyby to byla pravda, pak by Trump byl stejný zločinec jako Jakeš.

O tom, že Gottwald měl na rukou krev Horákové, protože oslyšel výzvy ze světa, aby ji nedal popravit, jsme dobře informováni. Jenže stejné platí o Eisenhowerovi. Na jeho rukou je krev Ethel Rosenbergové, které výzvy ze světa také nepomohly. S odstupem času se ukázalo, že byla nevinná, že proti ní svědčil příbuzný, aby odvrátil pozornost od vlastní ženy. To již ale byla v pánu.

Horáková i Rosenbergová měly smůlu, že se v té době špioni popravovali. V roce 1962 se přišlo na to, že se lze domluvit a špiony vyměnit kus za kus. Darovat jim tak život za službu, kterou své zemi poskytli. Tak byl vyměněn Powers (pilot sestřeleného U-2) za Abela.

Rozdíl mezi dvěma popravenými ženami je v tom, že se za smrt první komunisté omluvili, kdežto Američané za svůj omyl nikoli.

Skutečná velmoc se totiž nikdy za nic neomlouvá. Každou omluvu lze totiž propagandisticky zneužít jako falešnou či nedostatečnou.

[Ve svém komentáři z 6. 9. 2016] prezident Obama popsal Laos jako nejvíce postižený národ těžkým bombardováním v historii. Průměrně osm bomb za minutu bylo shozeno během vietnamské války mezi roky 1964 a 1973, tedy více než v průběhu celé druhé světové války…

Odhaduje se, že při americkém bombardování Laosu v rámci „tajné války“ mezi roky 1964 a 1973 bylo svrženo přes dva miliony tun bomb a zahynulo 350 000 civilistů. Problémem je inevybuchlá munice z kobercových náletů – podle průzkumu z roku 2009 tato munice zabila 29 tisíc lidí od roku 1964, v posledních dvou letech se stále více než 100 lidí ročně stane obětí, 60 % zemře, 40 % jsou děti.

Kobercové nálety jsou považovány za válečný zločin. Americké presidenty a generály je možné považovat za adepty válečného zločinění, protože jejich geopolitické zájmy vždy vedly k ničení.

Kam zařadit Henry Kissingera, který hrál významnou roli v pozadí vietnamské války a bombardování Vitnamu, aby později pomohl vyjednat mírovou smlouvu, která válku ukončila.

Mohli bychom zmínit roli, kterou hrála Madeleine Albright v Kosovu, zejména pokud jde o smlouvu z Rambouillet. Byla napsána tak, aby ji Miloševič nemohl podepsat a tím otevřel cestu k bombardování.

To ale není nic proti její odpovědi na otázku, zda smrt asi půl milionu iráckých dětí (v důsledku ekonomických sankcí) za odstranění Husajna stála. Albrightová řekla: My si myslíme, že ano.

Ráno 20. prosince 1989, několik hodin po začátku operace Just Cause zdůvodnil George H. W. Bush invazi Panamy mimo jiné odvoláním se na ochranu životů amerických občanů v Panamě.

Bezprostřední příčinou byla smrt amerického vojáka, který se pokoušel dostat přes kontrolní body na panamskou vojenskou základnu. Počet obětí na panamské straně se odhaduje na několik tisíc.

Nápad zmíněný v úvodu, je geniální. Jen nesmí skončit na polovině cesty. Má-li být spravedlnost dotažena až do konce, musí platit „padni komu padni“. Musíme se zbavit předsudku, že lze zabíjet legálně. Ať již ve jménu boha, vyšších mravních ideálů nebo geopolitických cílů.

V době, kdy se opět stavějí ploty na hranicích a nejmocnější muž světa mluví o elektrickém proudu, hrotech a střelbě na přelézající či podlézající bude odsouzení Jakeše nebo Štrougala vypadat trapně.

Možná stojí za připomenutí, že Husajn, Noriega, bin Ládin, Kaddáfí i Miloševič byli jednou dobou Američanům užiteční. Nakonec se všichni zprotivili a jsou v pánu.

Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme. Tak varoval již KHB.