JIŘÍ STEGBAUER
Hravé těžítko I.
Našlas oblázek
stočený jak dávná ulita
s letokruhy za tisíce let
Možná i tys byla
pro mne dávno ulita
jak z bronzu pro císaře
nymfa Zpívající fontány
u letohrádku lásky na Hradě
a mně bylo vykřtěno
stát se vodou
pro tvůj zpěv
Teď od tebe kamenné těžítko
se na mém stole
proměnilo v těšítko
na příští sezónu
až zas poteče
voda pro fontánu
Snad nebudu mít
už touhu rozebránu…
Hravé těžítko II.
Leží na mém stole
oblázek co našlas u hráze
stočený jak dávná mušle
s letokruhy vrstev za tisíce let
Mušle jako kašna Zpívající fontány
u letohrádku Belveder při Hradu
s dudákem jenž hraje nahoře
Ale mistr zvonař Jaroš
než fontánu pro císaře odlil
si nahoře přál mít dudačku
s velkými měchy
jež by z mužů vyhrála
roztoužené vzdechy
A pod sukní fontány
kde najednou hrají
všechny pražské zvony
prý i všechny tóny
roztouženě voní
Je to dávný vzkaz
proč nejen muži
pod tou mušlí
cítí i stáda koní
A voda nad nimi
jsou prameny slz
co z echa lásek
i stromy kolem roní
Blízkost
(básníku Jiřímu Žáčkovi)
Slova zejí prázdnotou
jak rybí vzdechy
ve vánočních kádích.
I básníci loví
na háčky slov
naháčky rukou dotekem podaných
a prstů v blízkost spletených.
Kdo čeřenem smyslů
ještě naslouchá?
Kdo vyslyší?
Básníkům dlaně
dál zejí prázdnotou
jak touha slepců
dotknout se a vidět.
Denně dál od předků
do kalných vod vypouštíme
ozvěny slov.
Zpátky k pramenům?
Hráči
I krajky tmy už zbarveny
rudým vínem hry
Vtom řeklas:
Je na čase,
vylož trumf!
Vytáhl jsem bleskově
královské srdce
z rukávu
Ale tys měla ten trik
po předcích v krvi zapsaný
a karty spočítané
Ani nemrklas
jen vějířem karet tence mávla
a vedle krále vyklouzla
falešná dáma
Esy těl
krásnou noc jsme přebíjeli
blízcí
svou zítřejší samotou
Utajené verše
Tady při břehu Skupice
mrtvého ramene Labe
u města krále Jiřího
jsem potkával S. K. Neumanna
ač básník sám byl už jen metaforou
přeludem hladiny s rybářským prutem
a s návnadou slov na kořist básní
Skláněl se ke mně z opony vrb
a šeptal téměř neslyšně
neustále se otáčeje
– Už je dávno po válce! řekl jsem
netřeba se skrývat
Usmál se
a v jeho očích tonul lovcův stesk
snad pouhý odraz klidných vod
Naposled jsme se potkali
den před odhalením jeho busty
Čekal pod větvemi
hlavu zahalenu v bílé roušce
– Poslyš, nahnul se blíž
byl jsem vždycky bouřlivák
Ani se srdcem vysátým láskami
nezůstal jsem stát
Ale strnout tu nehybný?
Já? Stopař neklidu?
Nazítří pietně strhli roušku
řečníci slavnostně řečnili
komiksové bubliny parfémových slov
létaly do prázdna a praskaly
jak z dětských foukaček mýdlových pěn
Kdepak fantazie vzdušných balónů
třeba z obrazů Kamila Lhotáka
a dědečků automobilů
které se tu nablízku proháněly
při natáčení vlídného filmu k paměti předků
Básník mi zmizel
Tehdy jsem na hladinu Skupice
nahodil splávek plnicího pera
a natáhl inkoust pro první tajné verše
své první nevinné lásce
Ale pak – –
Přestože bylo už dávno po válce
beztrestně nešlo odhalovat roušky slov
Museli jsme odleva
jinotajně skrývat
pravé obsahy metafor
neboť jiné roušky přes hlavu
nesly bolest ran a klecí
v nichž mlčky svobodně zpívat
mohly jen utajené verše
Pak i já jsem přidal závaží svému svědomí
S hlubokou lítostí se omlouvám
a marně se snažím z vod Skupice přečíst
zda S.K.N. stačil aspoň na poslední chvíli
napsat svou omluvu na její hladinu
Křídla
(básníku Petru Cincibuchovi)
Ve štítu svobody slova
přesto znovu každá moc
pálí pravdu netykavých křídel
Tak či onak noví Herodesové vraždí
čerstvá neviňátka veršů
Básně vinné i nevinné
se mění v kruhy terčů
– Umlčte svoloč nahých slov!
zní holomkům katů
zleva i zprava
od špalků a z tribun
Ale už dávno
předávno před námi
i z ozvěn veršů znělo v prvním pádu:
Po pádu hlav bude jiný slet!
Které se budou smát naposled?
V úsměv může přejít smrtný škleb
Vždy znovu
zprava i zleva skloňujeme
tolik pádů v dějinách!
Ale komu jsme proti tomu
nedali aspoň hlas
co by zamkl popravčí sekeru?
–
A dnes uprostřed českého října když seděl jsem v sadu na pařezu
po uschlé jabloni
mi k úžasu něhy
usedla na hřbet ruky
zpozdilá krajka roztažených křídel
babočky admirála
Sonáta babího léta přitom hrála
Zmlkla i svědomí
která by se kála