VÁCLAV HONS

Olšanka

kde jsou ty krásné

olše/ byl jsem nejlepší

ve šplhu ke stračím hnízdům/

snad až v oblacích

 

vždyť jsem létal

i s tím pedantickým

daidalem pověstným borcem

 

i nad naším

políčkem dolíčkem

/pouhé tři korce/

 

a kde je ta krásná

olšanka

/čtrnáctka krev a mlíko/

vše jen tichounce

o žních svlíknout

 

která chtěla vědět mnohé

o lásce ale téměř

už věděla vše

/nebyl jsem prvním bohem/

 

byly to oslňující roky

archu po potopě

zachytil jsem málem o kýl

 

bylo mi dvanáct třináct

byl jsem plavovlasá třtina

/těžítko na otcově

psacím stole/

 

hledal jsem kudy přijde

sladká vina

 

vzduch se tetelil a chvěl

co všechno

jsem náhle směl

 

v mlynářské strouze plné

ostružin blýskaly zrcátky

stříbrné ryby

 

mlčenlivě si vyprávěly

o mé nenasytné touze

 

/byl jsem i černý rybář/

a o všem

co mě přesahovalo

a co mě stále chybí

 

kde jsou

ty vzpomínkové olše

kde jsou ty dívky

které nám daly

košem

 

v chlapecké kouřimské

škole

budu už navždy

pravopisně zkoušen

 

po učitelském políčku

budu u tabule

stydlivě bulet

 

ach políčko pole

 

dostal jsem jednou

od pana balána

hostinského

také rozverný

bylinný doušek

 

vzpomínám

i na tu krásnou nanynku

u potoka v louce

/z doteků velké ách /

 

přes ten políček

/tehdejší premiant/

dnes si povídám

stále trochu nevěřícně

s přítelem kantem

 

své ohromující verše

přichází

přes pár století

recitovat geniální dante

 

ti dva stále tak mladí

ptám se a oni radí

 

a zítra ach co zítra

můžeš si bosonohá smrtko

mezi námi na lipové

návsi vybrat

 

/už ne stračí hnízdo/

 

ach olšanko olše

včera jsem byl ještě

babičkou

na horní pole v nůši

nošen

 

vzpomínkovými olšemi

/už zbyla jen jediná/

 

v něžném vánku prosakuje

tichounce ariadnin

blankytný pláč

 

Čas třešní

tak viditelně

stárnem

je to marné

 

zbytečně kolem

cupitá ohnivá

carmen

 

či z bájí trochu

přiteplený golem

 

díváš se na sebe

díváš se

na mě

 

napadlo tě

její zrcadlo

té malé co chodí

s šachovým králem

 

pěstmi se jitro

po rvačce

setmí

 

nasliníš

ukazováček

kudy chce vítr

s tebou kráčet

 

v boudě na stráni

hlídač třešní

válečný invalida

jednoruký novák

 

chceme se schovat

ale on skáče

v pampeliškách

křičí hrozná slova

 

hodil i kámen

 

býkovcem

čmárá po nebi

nic nám nesleví

 

prchali jsme tam

odkud houkala

opožděná sova

 

či snad sýček

na hřbitově

bez rolniček

 

rolníci

s vyvrtnutou

páteří

 

něžně na celý svět

láteří

 

skončilo

zimní draní

křídlům bez peří

se nevěří

 

přítel čáp

už byl na komíně

s žábou v zobáku

jarně rozcvrčen

 

je to pravda

je to i sen

 

maminka stojí na prahu

až příliš s velkým

břichem /zbytečně

pro dva/

 

skřivan ji znovu

s tatínkem

oddá

 

nasloucháme

bratříčkovi

to šeptající ticho

 

jen jakási slabika

která si

na širý svět

zvyká

 

příští don kichot

/chichot/

 

nasloucháme času

který všechno odvál

/každý ovál/

 

nasloucháme

věrným slavíkům

ve zbytku noci

 

jak ten čas

všechno odvál

 

a od válu i nás