ZDENĚK HRABICA

Móda je proměnlivá a nepřizpůsobivá. Patřím ke konfekční generaci. Náleželi jsme prý v oblékání k jakémusi šedému moru, jemuž se nikdo z minulé populace nemohl vyhnout. Jako dospívající kluci jsme byli dospělými častování hanlivým pojmem „potápky“, na sebe jsme si navlékali úzké obepnuté nohavice s vysokými manžetami. Nechyběli ani kvalitní manšestráky či pevné štruncové gatě do nepohody. K nim patřily i trofejní válečné svršky, skautské klobouky, tropické helmy, batldresy po zahraničním vojsku. Na hlavě jsme nosili nízké aerodynamické klobouky. Kolem nás se to hemžilo šusťáky, montgomeráky. K trampskému oblečení patřily baťohy s telecí kožešinou, říkali jsme jim telata, na krk jsme si zavěšovali talismany, oblíbený byl kančí zub nebo placka. Šili jsme si mokasíny, obouvali jsme si boty s vysokou podrážkou, omotané barevnou bužírkou.

Četli jsme pod školní lavicí a pod peřinou rodokapsy, kovbojky s půvabnými ilustracemi.

Přibývalo módy hippies, vzorů s kytičkami, dlouhých vlasů „mániček“. Žádná doba volné módě příliš nepřála, nejásala nad ní. Provokovala ji. Od příbuzných z USA (usídlených tam ve dvacátých a třicátých letech XX. století) přicházely i k nám seprané montérky, džíny, které se maminkám na valše dobře praly a nemusely se žehlit. Ale nebyly vždycky podle dneška TOP, měly lacly s kapsami. Byla to móda, která frčela.

Ale už krajané za oceánem stroze varovali: džíny jsou fenoménem svobodné volby! Nosí je hlavně mladí lidé, jsou jejich průkopníky. Představují v odívání nezávislost, rebelství a vzdor. Po nějakou dobu bylo jejich nošení i v Americe přísně zakázáno; nesměly se nosit do školy. Tam někdy měly a dodneška leckde i jinde mají absolutní přednost školní uniformy.

Ani však netušili, jaké osudy je budou provázet v rodných končinách.

Na českých knižních pultech se objevila výpravná kniha nakladatelství JOTA z pera Michala Petrova pod titulem Jeans Story Retro Blue. Dominuje jí obálka s pohlednou dívkou s copem, v sexy džínách před Berlínskou zdí, se symbolickou strážní věží pro Grenzpolizei DDR. Kniha nese podtitul „Na východ od ráje – džíny za železnou oponou“.

Na první pohled – kniha nejenom o půvabné a oblíbené módě, jejím směřování, ale kniha o značném sociologickém a politickém problému naší nedávné doby.

Autor shromáždil bohatý dokumentační materiál zejména pro minulou generaci, která ještě neztratila paměť. Ponořil se do fungování tehdejšího módního trhu, s hlubším ponorem do celé tehdejší ekonomiky, nejenom v bývalém Československu, ale i ve všech tehdejších zemích bloku na východ od nás. V tom je jeho hlavní přínos.

Velmi podnětná je dokumentace předmětu. Nutí ke srovnání, často vůči dnešku až komediálnímu.

Bylo, nebylo, je a bude!

Chování tzv. rudé šlechty, jak autor nazývá původce a zabedněnost aktérů minulosti v minulé éře ve vztahu k této populární módě v rámci společenského uspořádání, již nahradily v nových poměrech jiné „přednosti“. Džíny se staly projevem svobodné volby člověka. Ale nemusí být vždy projevem jeho vytříbeného vkusu.

Džíny jsou dneska ve většině světa již zcela zařazeny do společenského módního bontonu a spolu s košilí, kravatou a sakem nebo u žen s halenkou, jsou zcela cool.

Naše etiketa se tomu kategoricky brání. Těžko tyto importované zvyklosti přijímáme v koncertních sálech nebo v auditoriích divadel, na oficiálních akcích.

Zajímavá publikace má skvělou grafickou dokumentaci, která zcela upoutá pozornost každého čtenáře, je prosycena zajímavými fakty, které by se brzy ztratily v zapomnění. Objektivně se snaží připomenout i krušnou dobu, kdy si džíny u nás klestily cestu za člověkem. Zvítězily však na celé čáře.

Ale nejde a ani jít nemůže jenom o džíny.

Móda byla, je a bude vždy kontraproduktivní. Všude na světě, nejenom na Východě, ale stejně tak na Západě.

Je v ostrém reflektoru a také projevem kultury při střídání generací.

Zdá se mi, že autor v některých částech příliš zatlačil na pilu. Dal průchod ideologii před poznatkem, že šaty opravdu dělají člověka. Dal přednost spíše publicistickému vidění na jeden z nejaktuálnějších módních trendů. A ty jsou přece od politiky na hony vzdáleny.

Kniha však stojí za to, aby byla v naší knihovně. A aby vyvolávala radost i pochybnosti nad tím, co džíny a jejich zrození znamenají pro náš obyčejný život.

Sám se však domnívám, že móda není a nikdy nebude majákem na moři našeho světa, bude povždy pouze jeho odrazem.