Připravil IVAN ČERNÝ

Unie českých spisovatelů (UČS) je profesní organizace literátů, publicistů i výtvarných umělců. Zastřešuje ji týdeník LUK – literatura – umění – kultura. Od roku 2006 uděluje UČS tzv. Cenu Unie českých spisovatelů za mimořádný tvůrčí počin. Ceny se vždy laureátům předávají zkraje listopadu na slavnostním shromáždění, které letos znemožnila druhá vlna pandemie koronaviru. To však není na překážku, abychom si nepředstavili badatelku, publicistku a spisovatelku Milenu Městeckou, která jako jedna ze šestice vyznamenaných obdržela prestižní ocenění jmenované spisovatelské organizace. Stalo se tak za jedinečnou knihu Evropa v agonii pochodů smrti 1944-1945

JAROMÍR ŠLOSAR

O tom, jak i účelově je možné pojmout čtyřsté výročí bitvy na Bílé hoře, vypovídá text Filipa Šáry v rubrice Novinky.cz portálu Seznam z 8. listopadu 2020. Šára ho nazval Poslední Moravané, úpění pod jhem aneb Mýty o Bílé hoře. K reakci na článek mě vyprovokovaly jeho závěry, počínajíce spekulací, že při opačném výsledku bitvy mohl být český jazyk pohlcen v německém vládnoucím prostoru, až po výčet pozitiv následující třistaleté vlády Habsburků.

PAVOL JANÍK

Tvorba filmového režiséra Vladimíra Bahnu (1914 – 1977) zaujíma kľúčové postavenie v otázke formovania slovenskej profesionálnej kinematografickej a televíznej produkcie, pričom má podstatné kvalitatívne súvislosti s problematikou prepisu literárnych predlôh do audiovizuálnej podoby.

MILAN BLAHYNKA

Šestá sbírka veršů svého autora EXISTENCIÁLNÍ KAKAO (nakl. Čas, b.m., 2020, ilustrace a grafická úprava Jan Gabler, bez paginace) je zarámována delší – titulní – básní na začátku a lakonickou Povzdech starého kabátu na konci. První báseň končí verši o kanárkovi poklidně se zpívajícím bez ohledu na to, co se v bytě neblahého trapného děje malému chlapci, jemuž to jako Kainarovu chlapečku u holiče začalo; báseň o kanárkovi je básní o lidech; kanárek netuší, „že ani my lidé / se ze své klece / nikdy nedostaneme“. V poslední básni o pouhých čtyřech verších, ve skutečnosti hořkém epigramu, stýská si starý kabát, že „kdyby měl trochu více sil, / určitě by se… i pověsil“, jenže jak dodává básník, „tak to chodí v naší skříni / Když na to nemáš, pověsí tě jiní“.

JIŘÍ JÍROVEC

Mám na mysli zejména tu část českého politického spektra, která se ve Sněmovně (30. 9. 2020) s obdivuhodným nasazením pustila do vlády.

FRANTIŠEK UHER

Jsou básníci objevitelé, neustále hledající dosud nepoznané nebo pramálo známé pevniny. Jejichž tvorba se často rozlévá do šíře jako moře. Jen ojediněle se stává, že nad jejich poezií slunce nezapadá, nejedna plavba nepřinese mnoho nového, ale člověk je tady od toho, aby znovu chytal vítr do plachet. Dochází také na ztroskotání, i vraky u dna ovšem někdy skrývají poklady, jejichž hodnotu stanoví čas.

JAKUB STEIN

Pánové Roubíček a Kohn sedí ukázněně doma, živi ze zásob a z rozhlasu a televize. Telefonují si, ale samozřejmě jim chybí svačina v Louvru a výhled na Národní, po které si mezi orouškovanými chodci razí cestu čeští jedinci silní jako sám Trump. Jisti si, že ty viry koronaviry na ně nemají, neb oni už mají nebo co nevidět budou mít na ně zaručené léky tak drahé, že na ně ten přemnožený póvl nemá, a že je fajn, jestli pandemie, už v názvu záležitost vysloveně panská (pan demie), lid si vědomý, že je panský, herrenvolk, vymete z města bezdomovce, kteří na nákladnou léčbu nikdy nedosáhnou, nemají na ni ani nárok. Nikdo jim ji nezacáluje. Proč taky?

FRANTIŠEK DOSTÁL

Krátce po ukončení 2. světové války už jako malý kluk jsem na zdejším nádraží společně s matkou vystupoval po návratu z jihočeských Vodňan, odkud ona pocházela. Ze stanice před vyšehradským nádražím jsme tramvají pokračovali k našemu bydlišti ve Vršovicích. Po přejezdu železničního mostu vystupovalo se před budovou, kde bylo potřebné sestoupit do podchodu vedoucího pod kolejemi, a člověk se ocitl rovnou na chodníku před tramvajovou zastávkou. Tato nádražní budova již pár let neexistuje, stejně jako několik soch zdobících po léta nádraží, ale ty snad měly skončit v péči sochařova potomka.

Ze sbírky Existenciální kakao

DUŠAN SPÁČIL

Existenciální kakao

Hamlet se jmenoval Innokentij Smoktunovskij

Toho dne bydlel v naší televizi

Měla na sobě nápis Kriváň a stála na šicím stroji

pokrytém ubrusem s kopretinami