ZDENĚK NEJEDLÝ
Na druhém břehu
Básně jsou slova jen
Vadí nevadí
Z kola ven
Dokola a dokolečka
Honí se vlčí smečka
S větrem boj svůj svádí
I sněhová vločka
Báseň zmačká se
A vyhodí do koše
Nehodí se
Cenzor připíše
Přání
Až budu velký
Změním svět
Až budu velký
Bude mně rozumět
Jsem ale příliš stár
A měřím jen stosedmdesátpět
Zbývá mi už jen roků pár
Abych ten svět…
Nejsem ani dokonalý
A moje přání
Se nesplní
Věřím těm
Co dnes
Jsou ještě malí …
Jedné noci o půlnoci
Na polštáři mojí postele
Rozlilo se světlo měsíce
Je po půlnoci a neděle
A mně zdá se sen
Sen o modré planetě
Bez násilí a válek
O tom že už bude
Na světě…
Když tu náhle tmavý mrak
Zakryl okno mého pokoje
A zrušil tak
Svit měsíce
Ve městě Londýně
Je ještě Saturday
A Big Ben temně
Odbije půlnoc
A sny o modré planetě
Se tam jistě také zdají
I o tom že až bude
Na světě ….
a planeta Země
dál se točí
Když sochy se stěhují
Kam poděla se ta mohyla
Co na té skále stála
Nebyla to asi mohyla
To jen v dětských očích
Se tak zdála
Možná že to byla socha
Na kopci u Minaretu
A kolem dokola kvetla
Barevná plocha květů
Snad na stráni
A ještě níž
Kříž dřevěný
Se v mechu a kapradí
Naklání
Odpykává si tak
Svoji roli
Někomu nevadí
Někoho bolí
Když sochy se stěhují
V čekárně
Sedím a čekám
/v čekárně se čeká/
Sedím a hledím
Hledím a sedím
Hledím kolem sebe
Jak i ostatním
Se čeká
A tak hledím
A sedím dál
Kdybych stál
Opodál
Asi bych se nedočkal
A tak sedím hledím
Čekám až přijdu na řadu
Tam do těch dveří
Příchodů a odchodů
A v mém poraněném mozku
Klíčí nápad
V té teplé líhni
Mého uhnízděného churavění
Umocněný nákazou
Okolí
Sedíme a čekáme
V čekárně
Příchodů
I posledních
Odchodů