FRANTIŠEK DOSTÁL

Náš rodný jazyk je plný hezkých a květnatých slov. V posledních letech ale tato slova postrádají sílu, aby se z nich lidé stojící nad rozkvetlou loukou potěšili. Nakonec situace okolo dorozumívajícího média mezi námi lidmi není příliš veselá. Vždyť ze slovního repertoáru se vytrácí něco tak obyčejného a dříve běžného, co se nazývá pozdrav. Možná už mnozí z nás postrádají i chybějící odpověď na náš pozdrav při setkání ve věžovém domě, kde několik let společně pobýváme. Taková zbytečnost, že? Natož aby mladší klučina pozdravil kolemjdoucího staršího občana. Učili nás to i kantoři již od první třídy. Nějaká slova tedy ubývají, avšak naopak jiná zase přibývají, ale ta se odlišují od slov slušných a v poklidu vyřčených. Důvody k oddalování lidí mezi sebou tak narůstají…

Někdy si říkám, když upiji cosi z malé skleničky, abych i já přišel na veselejší slova. Ponořil se tak do lepší nálady a začal si dokonce i zpívat! Sklínka tuzemského rumu přináší do hlavy i trošku umu a zapomenutá slova staré písničky – „Z flámu domů, vracím se napálený, klobouk nemám, vlasy mám rozcuchaný, jen jedno vím, že hezkou opičku mám a nejsem si tím vinný. Vinný je tím alkohol, ožralej‘ jsem byl namol…“

Nu což, také to jsou slova, ale někdy možná nehodící se do těchto až příliš roztomilých časů. V této době je mnohem lepší slyšet milá slova, co by připomněla pohled na rozkvetlou louku. Slova zlá, která jsme nedávno zaslechli až z velké země za Atlantikem, přivádějí lidi k touze cokoliv okolo sebe ničit. Slova z úst mocných bývají až příliš vzdálena od slov pokorných. Jenže vše okolo nás, co ještě není zaneseno svinstvem, je pořád místem určeným nám k prožití života plného hezkých slov…