MIROSLAV KANTEK
S Jiřím Suchým mám několik styčných bodů, několik dotyků, aniž by o tom ovšem tento Velmistr českých písňových textů (na kongeniální muziku Jiřího Šlitra) pochopitelně věděl.
Bod číslo jedna:
Měsíc se usměje, světlo své rozleje a svoje paprsky promění v koleje. A my po nich plnou parou opustíme Zemi starou, poletíme tam, kam chceme, nebojte se, nespadneme. A když jó, tak pojišťovna nějakou tu škodu srovná a my znovu poletíme – proč, proč, protože se nebojíme…
Tuhle písničku jsem zpíval ve sboru Ústředního pionýrského souboru, někdy v první půlce 60. let. Nikdo by neřekl, že autorem textu byl právě Jiří Suchý. Ta „pojišťovna“ je toho evidentním důkazem. Je také evidentní, že musel text napsat jako úlitbu tehdejším soudruhům, kteří mu nechtěli popřát domovskou scénu. A o kterou nakonec „díky“ nastoupivšímu bezohlednému kapitalismu a restituci paláce Alfa v podobě restituenta pana Stýbla a následné rekonstrukci přece jenom přišel. Od té doby těch střech nad hlavou měl povícero.
Ale nám se písnička líbila. Hlavně ta „pojišťovna“.
Druhý styčný bod:
Život je pro mě obnošená vesta, vše, co se dalo, dávno už jsem prožil, pár kapek utrejchu jsem požil a zítra zas si pro změnu v případě, že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu! Pro koho? Pro ženu… Geniální verš. I když pro ženskou bych si určitě hlavu kulí neprohnal a život pro mě ještě není obnošená vesta, i když jsem toho taky mnoho prožil.
A bod třetí:
Já se taky snažím trochu poetovat, proto se taky snažím zpívat píseň o rose, co se v trávě třpytí… Ano, začátek legendárních Klarinetů.
Ježíši, a co ta o tom, jak je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem spadlých, a co protiválečnej Žlutej tulipán? A co Na shledanou, mysli na mě, a jdi spát, a co Pramínek vlasů, a co Babeta a Tereza a Klémentajn a oči sněhem zaváté a Kapitáne, kam s tou lodí a co Škrhola se svou pimprlovou komedií, v níž je třeba malé věci řešit ruky mávnutím, aby vás nepovažovali za… císaře pána, a že je dokázáno vědecky, že člověk musí mít někoho rád, už přece za dob Adama, byla tu Éva s vnadama, ten příběh, stejně jako jiné jeho písničky a hry, prosím, račte všichni znát. A protože ani on (údajně) není výjimečný a nechce do nepravostí řádně tepat, protože tento kaiserrok mu nikdy dobře nepad, přesto má pár dobrých kamarádů…, a proto doporučuje sůvám, aby se supy o lásce nehovořily…
Evidentně těch styčných bodů, pane geniální Velmistře Suchý, je mnohem víc, aniž Vám nejspíš pramálo záleží na tom, že je mám, že je všichni máme (!), i když na druhou stranu, proč byste své skvosty jinak psal, než aby lidi s vámi ty styčné body měli, a že stejně jako pramálo záleží na jakési ozvěně V+W, protože záleží na tom, jakou Kytici či Jonáše a Melicharovou a další a další drahokamy dokázal suchý Člověk z půdy ze své hlavy vyzářit a lidi jimi ozářit…
Právě proto Vám velice za ně děkuju k Vašim nádherným a obdivuhodným devadesátinám, při nichž ještě na scéně tak kouzelně trdlujete.
A ty, vážený čtenáři, i když zíváš, rosa se přesto den co den po ránu na louce zatřpytí a já si teď jdu zase kopnout do míče pomalovaného pestře, co jsme ho kdysi měli a on padl na hlavu sestře…, ale díky panu Suchému ho stále máme i teď, alespoň já ano, já
s přehlubokou pokorou a úctou před vámi se klanící