PhDr. KAREL JANIŠ
Před 10 lety – 20. ledna 2012 – vydechl naposledy významný literární vědec Štěpán Vlašín. Podílel se na zpracování a vydání Slovníku a Lexikonu českých spisovatelů, od padesátých do počátku devadesátých let minulého století byl v čele brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, poté přednášel na Slezské univerzitě v Opavě.
Od počátku devadesátých let do roku 2005 předsedal místnímu sdružení Výboru národní kultury v Brně a na jeho zasedání mnohokrát přednášel o významných představitelích naší i světové literatury. Mnoho desítek statí a článků uveřejnil v Rovnosti, v Rudém právu i v literárních časopisech.
V roce 1980 vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze publikaci VE ŠKOLE ŽIVOTA. V úvodu Štěpán Vlašín uvedl, že jde o výbor jeho statí a článků o próze 70. let. V první části publikace jsou povšechné úvahy, v druhé jsou medailonky k životním jubileím spisovatelů, jsou uvedeni např. Václav Kaplický, Miloš V. Kratochvíl, Bohuslav Březovský, Vladimír Pazourek, Jaromír Tomeček, Zdeněk Pluhař, Vladimír Neff, Rudolf Kalčík, Vladimír Páral… celkem 19 autorů.
Ve třetí části je 64 Vlašínových recenzí knih, které napsali Olga Scheinpflugová, Oldřich Daněk, Jiří Křenek, Jan Kostrhun, Alexej Pludek, František Kožík, Jaromíra Kolárová, Petr Prouza, Jaroslav Sekera a další. Recenze jsou v některých případech i kritického charakteru.
V roce 1985 vyšla kniha NA PŘELOMU DESETÍLETÍ, v níž Štěpán Vlašín uvádí své recenze prózy z konce 70. a začátku 80. let minulého století. V první části jsou uvedena nakladatelství, která vydávala prózu. V druhé části Medailóny jsou uvedeni Jaromíra Kolárová, František Kožík, Vladimír Neff, Václav Dušek a Jan Kostrhun, kterého Vlašín považuje za kronikáře přeměn jihomoravské vesnice v době kolektivizace. Ve třetí části je 37 recenzí knih, které napsali Ludvík Němec, Marie Kubátová, Adolf Branald, Ivan Kříž, Bohumil Hrabal a další.
Třetí kniha SPOLUVYTVÁŘET PRAVDU ZÍTŘKA je věnována charakteristice české meziválečné marxistické kritiky. Štěpán Vlašín v úvodu nastínil strukturu knihy. Oddíl ETAPY sleduje jednotlivá období zrání marxistické literární teorie a kritiky u nás, druhý oddíl OSOBNOSTI je věnován devíti osobnostem teorie a kritiky, třetí oddíl je věnován přínosu marxistické kritiky pro jednotlivé žánry, pro teorii prózy, lyriky, dramatu, literatury pro mládež. Bylo možno navázat na zkušenosti a výsledky sovětské i na demokratické tradice domácí, např. na Tyla, Sabinu, Havlíčka, Nerudu.
V knize jsou kromě Štěpána Vlašína stati dvanácti autorů. V oddílu OSOBNOSTI jsou uvedeni Zdeněk Nejedlý, S. K. Neumann, Josef Hora, oběti nacistické okupace Bedřich Václavek, Julius Fučík, Eduard Urx, Kurt Konrad, Jan Krejčí. Vlašín napsal kromě objasňujícího smyslu knihy stati o Eduardu Urxovi a Ladislavu Štollovi. Ve stati Boje o socialistický realismus Vlašín krátce rozebral jejich přínos marxistické kritice. Současně dodal, že devět studií nepokrývá celou rozlohu, že by bylo nutno přibrat i další postavy, především Marii Majerovou, Jiřího Wolkera, Richarda Fleischnera, Josefa Rybáka, Vladislava Vančuru – jsou ve výkladu postiženy, i když jim není věnována samostatná studie. Milan Blahynka ve stati o kritice s domovským právem v novinách cituje Josefa Rybáka, který ve svém Kouzelném proutku uvedl: „Jan Šverma mohl být historik, doktor Jan Šverma, Eduard Urx mohl být literární vědec, profesor doktor Urx, Stanislav Brunclík, Kurt Konrad, Jan Krejčí a nejvíc Julius Fučík měli kdysi ctižádost dělat literaturu a literární vědu. A přece se toho dobrovolně zřekli.“
Všechny tři uvedené knihy jsou důkazem velikých znalostí a schopností Štěpána Vlašína, na něhož vzpomínáme. Není marné a zbytečné se uvedeným osobnostem vracet a hlavně číst si o těch, na které dnešní televizní pořady a tiskoviny všeho druhu zapomínají zcela záměrně již třicet let – hanba!