BOHUMILA SARNOVÁ

Civilizace – vyhlídky

Divní lidé

divná doba.

Kolem vládne

zášť a zloba.

Návrat ke kořenům

měl by přijít

zavčas.

Než se všechno zhroutí.

Kam as?

Nebude proč chvátat.

Nebude kam vejít.

Kde se nadechnout

smích najít.

Zbude jen prach

popel a kamení

vhozeno v moře proud

pro hledače znamení.

 

Věčné otazníky

Krupobití drobných

zpráv.

Která z nich je pravá!

Rozlišuj už konečně

co ti v nich kdo

dává.

Co si strčit za klobouk

má ta hlásná trouba!

Nebo nabrat mírou plnou

z čeho zisk a sláva?

 

Daleko do jara

Šumí rákosí

jak na šalmaj

hrál by

satyr bájný.

Pár křídel nad hladinou

vzduch čeří

letem ladným.

I nad mým čelem

se mihlo cosi

vzdáleně připomínající

zpěv kosí.

 

Na mezilidskou notu

Nenávist běhá

mezi lidmi.

Hledá, zkoumá

a shání.

Svým křivým střípkem

pootáčí

kde by byl někdo

k mání.

Do louží vrhá

svoje háčky.

Střeží

kdo v nich se chytí.

Potom zamává

sítí šedou

zatáhne pevnou nití.

 

Únorová

Řekne se únor.

A co s ním!

Řekne se zima.

Pochopím.

Až třicet pod nulou!

Zbystřím sluch.

Mrazivo ve mně.

Stříbřitý vzduch.

Skomírá plamínek

zima je.

A šíroširé závěje

honosí se svou bělostí

když mráz nám vniká

do kostí.

 

Jarní očista

Dívejte se pod kořání

pod listí

i do nebe.

Dívejte se na kamení

které v mrazu zazebe.

Dívejte se na oblaka

na svit slunce

nad strání.

Uvidíte skvělý zázrak

bez strachu a strádání.

Uvidíte včelu v letu

uvidíte pelu prach.

Bez bolestí zla a vzdechů

do tváří se vrátí nach.

Nach, jenž stvrdí

pravdy dávné

že jen v lůně přírody

nalezneme perly vzácné

štěstí míru pohody.

 

Starý a Nový rok

Opět jsi rázně

práskl do bot.

Co zbylo po tvém

bytí!

Postačí

že rok vyplouvá.

Že slunce zase

svítí

do zplihlých vlasů

od deště

do nových grimas

a masek.

Do vlnobití příbojů

do zvláštních snů

i lásek.

 

K lesu cesta

Nízká oblaka

blízká zem.

Šumění smrků

a větru žeň

když poslední listí

z břízy mizí.

A jako cizí

zdá se cesta

co loukou k lesu

míří.

Mlha odplouvá

neznámo kam

když se zvláštním

pocitem

kmen strážního buku

zelených hvozdů

objímám.

 

Jsou dny

Jsou dny

kdy slova nespočítáš.

Házíš je lehce

po zemi.

Poskládáš je.

Vzápětí mícháš.

Šustit jak listí

karty slýcháš.

Ležet je necháš

v přízemí.

Zase je zvedneš

a na list bílý

inkoustem zvěčníš

přiznání.

Že není chvilky bez poesie

jíž slova vnuknou

vyznání.

 

Pomíjivost

Na ostny růží

je neradno sahat.

Na květy shlédnout

a nechat být.

V poryvech věků

lze myšlenky střádat.

Vyslovit je

a odejít.

Tak plyne to

co věčností zveme.

Co kolem nás

jen proletí.

A my nevíme

zda náš čas

již minul

či je to vrtoch

století.

 

Zpovědnice

Báseň.

Tak to je zpověď srdce.

Všeho

co člověk cítí.

Báseň

je vlnobití duše

když cit

se octne v síti.

Když zdá se

že úniku není

ze zoufalství a bídy.

A báseň?

To je ta zpovědnice

utkaná z rosy slz

i víry.

 

Náhoda

Klopotná cesta

přes kamení.

Úporná chůze

blátem.

I prašné víry

bez znamení

které obejdeš

s chvatem.

Aby se ani zrnko písku

neoctlo ve tvých

očích.

Aby se slza nezaleskla

s otázkou

co si počít?

 

Den bez fantazie

S náručí plnou

předsevzetí.

S hlavou

přetěžkou nápady.

Všechno je pouze

mysli hnutí.

Vhozený kámen

do vody.

A memorujeme

proč to nejde.

A proč se cesta

klikatí.

Záklopka představ se

neotevře.

Matné sny s klidem

zatratí.

 

K prozření

Lidi lidi

kam jdete?

A proč tak pořád

blbnete!

Vždyť jsme přece Slované

v Čechách Slezsku na Hané.

Vězí to v nás

jako v koze.

Je to naše nátura.

Tu povahu holubičí

jen tak někdo nezbourá.

Proč se stydět

že jsme Češi

lidé z krásné kotliny.

Proč jen vzhlížet

na tu stranu

s hávem skryté

vztekliny.

 

Jak to chodí

Kilogramy černé hlíny

hektolitry vody.

Všechno běží

podle plánů.

Někdo vyřkne soudy

že je asi všechno jinak

to co mysl tíží.

Že ty třpytné

zlata hroudy

jinam si to míří.

Míjí nás

když vzduchem letí

obkreslují kruhy.

Nám zbudou jen

malé mince

a veliké dluhy.

 

Únorový vítr

Lehoučko lehce

vlní se vzduch

s větrem si

tu svou zpívá.

Volno má v korunách

v únoru.

V stromoví krouží

a kývá.

Do všech stran světových

roznáší

předzvěsti spícího jara.

Ta píseň zimní pomine.

A v dubnu

bude již stará.

 

Vzkazy

Píšeme si drobné vzkazy

prstem na sklo

do písku.

Ozdobíme kmeny stromů

kliky háky

z notýsku.

Posbíráme slané slzy

cukrované rosou.

S dávnou láskou

proběhneme loukou

nohou bosou.

 

Na uvítanou

Říkám si po sté

má to smysl

další v sad

stromky sázet?

Říkám si po sté

má to smysl

verše do světa házet?

Postojím dívám se přemýšlím.

Zase se chopím pera.

A v sadě jabloň mladičká

se z jara kvítky bělá.

Zub času odkryl

mnohé v nás.

Někomu dásně, či duši.

A tak tu stojím

tiším hlas

vítám vás

jak se sluší.

 

Současnost

Rozdmýchané nálady

stupeň plus a mínus.

Rozevřené nůžky dnů

kosinus a sinus.

Rozbouřené slovní půtky

rukavice v ringu.

Nenadálé události

hádky nových singlů.

Zavírání otevírání

vše na suché zipy.

Očních víček zamrkání

na světové klipy.

Věřit všemu

co se mihne

v našem zorném úhlu?

Zavrhněte tento způsob

vhodným pro svět pinglů!