MIROSLAV GROSSMANN

Nekrást z hygienických důvodů

Ihned na začátku lázeňského pobytu jsem byl náležitě poučen: „Vynášení nádobí a pokrmů z jídelny je krádež a není z hygienických důvodů dovoleno.

P. S. V jídelně lázeňského domu jsou k dispozici sáčky na odnos stravy.“

Jiří P., malíř, na předchozí poznámku reagoval vzpomínkou: „Před mnoha lety, ještě na AVU, nás poslali malovat do válcoven na Kladno. Ve všech bufetech tam přikovali příbory a plecháčky na řetízky. Tahle by se lázním určitě mohlo hodit!“

Advokát P. H. k tomu poznamenal: „Nedomyslel jsem, že hygienická opatření omezují krádeže. Přiznám, že je to pro mě velké překvapení. Jaké je štěstí, že jste zde v době těchto opatření, neb jakmile pominou, bude vše ukradeno.

Arménka z Jihlavy

Mezi lázeňskými hosty vzbuzuje vekou pozornost starší dáma exotického vzhledu, hovořící roztomilou češtinou. Což mnohé lázeňské hosty osmělilo se jí zeptat, odkud vlastně je (a někteří jí až napovídali, že z Ukrajiny). Sympatická dáma opakovaně odevzdaně odpovídala, že je Arménka z Jerevanu. To však takřka vždy vyvolávalo další dotaz, tak trochu nestydatý, a to, kde je Jerevan. Dámu to nakonec evidentně přestalo bavit, tak už jednoznačně odpovídá, že je Arménka z Jihlavy.

Bez spodního prádla

Lázně se neobejdou bez lázeňských procedur, ke kterým patří různé druhy obnažování. Nová lázeňská pacientka nějak přeslechla pokyn lázeňské sestry „do spodního prádla“, a učinila, co ona jaksi jako pokyn slyšela „bez spodního prádla“. Reakce lázeňské sestry byla profesionální a smířlivá: „To nevadí!“

Vzrušení z procedur

Když jsem končil proceduru, která mi předchozí den přinesla příběh „bez spodního prádla“, a posteskl jsem si lázeňské sestřičce, že dnes odcházím bez příběhu, tak mi lázeňská sestra svěřila tajemství některých lázeňských procedur (například čtyřkomorové elektroléčby, ale i třeba perličkové koupele), které na některé muže působí vzrušivě, a oni potom nestíhají další procedury, protože se jim špatně chodí.

Odložená hypnóza

Pod lákavou reklamou „Jedinečná příležitost vidět své známé v hypnóze“ měl začátkem listopadu vystoupit v lázních, v rámci kulturního programu, hypnotizér. Ohlášená exhibice vyvolala mnoho sporů, a tak o vstupenky byl velký zájem. Nakonec však byla exhibice přeložena na náhradní termín v únoru a „Vstupenky zůstávají v platnosti!“

Elektrika“ sousedům

Spolustolovníka zcela ovládla „elektrika“. Má chalupu kdesi na vesnici, a využívá ji většinou v létě, ale teď tam bude muset jezdit v zimě častěji, na kontroly. S určitostí ví, že se na něho napojí sousedé a on bude platit jejich spotřebu „elektriky“. Také se děsí, že mu sousedé ukradnou dřevo na topení, které chystal celé léto. Zatím neví, jak se bránit, ale tvrdí, že si určitě pořídí zbrojní pas.

Ztráta chuti

Spolustolovník s „elektrikou“ prohlásil, že na sobě pozoruje výrazné příznaky ztráty chuti. Přítomní spolustolovníci se trochu vyděsili a začali se ho vyptávat na možné další koronavirové příznaky. On ale upřesnil, jeho ztráta chuti má vztah k ženskému osazenstvu lázní. To nás koronavirově uklidnilo, a tak jsme se ho snažili přesvědčit, poukazem na konkrétní příklady, že zas nemusí být úplně bez chuti.

Mudr.

Na recepcích lázeňských domů bylo vylepeno oznámení, že „v souvislosti se zhoršením epidemiologické situace bude … uzavřen provoz bazénu, sauny, posilovny a LVT v tělocvičně. V souvislosti s provozními podmínkami bohužel bez náhrady“. Podepsána je osoba s titulem Mudr. Mudruji nejen nad tímto titulem, a nejsem sám.

Duch“ pologramotnosti

Zakladatel lázní, věhlasný „vodní doktor“ Priessnitz (křestním jménem někdy Čeněk, někdy Vincenz) byl pologramotný, nikdy se nenaučil řádně gramaticky psát. Zdá se, že „duch Priessnitze“ se nad lázněmi vznáší dál, a občas napadne i nějakého „úředního písaře“.

Jako ve školce

Snad jenom v mateřské školce se používá tolik zdrobnělin jako v lázních. Tedy ručičky, nožičky, pusinka, ale i zadeček. I když objektivní realita nezavdává k použití těchto zdrobnělin vůbec oprávnění.

Přírodní sprcha

Celoročně zde funguje přírodní sprcha, a to již od roku 1839, zařízení k dobrovolnému přijímání laviny ledové vody. Za unikátní považuji, že jsem viděl, ze slušné dohledové vzdálenosti, na vlastní oči, použití této sprchy v listopadu! Byla to mladá žena (jistě že v plavkách), a když jsme se potom cestou míjeli, chtěl jsem jí vyjádřit svůj velký obdiv. Nakonec jsem tak neučinil, ovládla mne obava, že by mne mohla vyzvat k následování.

Jako ve školce II.

Osobitá lázeňská sestra zásadně oslovuje pacouše zdrobnělými křestními jmény (nehledě na věk i ty, kteří se narodili i v první polovině minulého století) – tedy Jiříčku, Andulko, Pavlíčku, Věruško atd. Je zajímavé, že muži se po zdrobnělém oslovení stávají mlčenlivými, ale ženy reagují zcela naopak.

Prysznic – sprcha

Dne 11. listopadu 1918 (státní svátek Polska) lázně mluvily polsky. Přijely dva autobusy Poláků a položili květiny u polského památníku vděčnosti Priessnitzovi. A v polštině se „sprcha“ řekne „prysznic“.

Jitřní pramen

U Jitřního pramene jsem potkal manželskou dvojici, kdy žena nutila pít svého muže vodu tohoto pramene slovy: „Pět piv vypiješ na posezení, a tady nemůžeš vypít ani pár deci zdravé vody!“ Je známo, že tento pramen je mírně radioaktivní, ale také se ví, že mírná radioaktivita působí velmi silně na potenci.

Čarodějnice

Sympatické rehabilitační sestry jsem se dovolil dotázat, kde tady žijí potomkyně upálených čarodějnic. Nevěděla, není rodem zdejší, přišla sem jen na výpomoc.

Pohlreich

Po dnešní večeři se u našeho stolu rozvinula prognostická diskuze, co by se stalo, kdyby lázeňskou kuchyni navštívil Zdeněk Pohlreich (a proč tak ještě neučinil).

Zpěv a procedury

Lázeňská sestra měla plno, tedy plnou čekárnu pacientů, a na to reagovala výhrůžkou, že bude zpívat. Tomu jsem nerozuměl, a zvědavost jsem doprovodil dotazem. Odpověděla, že zcela postrádá hudební sluch, a kdyby začala zpívat, tak by jistě hodně pacoušů uteklo. Vyslovil jsem připravenost ji být nápomocen, protože disponuji stejnou předností.

Přání a připomínky

Zápisy v Knize přání a připomínek (mladší sestře Knihy přání a stížností) jídelny lázeňského domu jsou především osobitou výpovědí o lázeňských hostech. Většina zápisů jsou nezpochybnitelná poděkování, ale zbývající jsou o to zajímavější. A tak nějaká Marie, zřejmě velmi rázná žena, uvádí ve výrazové zkratce: „Poděkování obsluze p. Mirce (doplněno srdíčkem). Jídlo katastrofa! (doplněno hodně naštvaným smajlíkem).“ Podobně zkratkovitě se vyjádřila i Eliška: „Obsluha super. Jídlo děs!“ Mužský nečitelný podpis je na konci celostránkového textu, který se věnuje stravování jako „jedné katastrofě“. Totiž „v průběhu 14 dnů mi bylo již 3x špatně (l. kapusta, 2. placičky brokolicové, 3. segedínský guláš), a kvůli nevolnosti jsem již ve dvou případech vynechal večeři“. A aby bylo zcela jasné „prohlašuji, že nic jiného jsem v průběhu dne nejedl“. Ale pacient - pisatel stejně zůstává optimistou, „doufám, že to do konce tohoto pobytu přežiji ve zdraví!“

Politika

Aktuální politickou situaci komentoval jeden z lázeňských hostů: „Čumím na to jako žába do kefíru!“

Myslbek

Na kolonádě se ptá lázeňský host jiného lázeňského hosta, kde vlastně stojí Myslbekova socha Hygie, takto bohyně zdraví a čistoty. Dotazovaný byl chvíli zaskočen, ale nakonec se rozpomenul: „Jo, to je ta baba s malýma prsama a ještě s věnečkem!“

Vzpoura v sanatoriu Priessnitz

Dne 19. listopadu, velmi pozdě večer, došlo ke vzpouře v sanatoriu Priessnitz. Odpírači opatření proti koronaviru se shromáždili v hale sanatoria, demonstrativně se zbavili roušek, pospojovali jednotlivé stoly a s materiální podporou místního „Denního Baru“ pořádali, do nočních hodin, svobodný odpíračský mejdan. Někteří nabytou svobodu využili i ke kouření přímo v hale sanatoria.

Následující den panovačné vedení lázní přijalo řadu nápravných opatření, která byla postupně vyvěšena v hale, tedy přímo v epicentru vzpoury (v zájmu historické přesnosti jsou dále uvedena v doslovném znění):

„Upozornění:

Žádáme klienty, aby nepokládali roušky na stoly a měli roušky neustále nasazené, pokud aktuálně nekonzumují.

Maximální počet jsou čtyři klienti u stolu.

V hale se zdržujte pouze na nezbytně nutnou omezenou dobu!!

Omezení provozu Denního Baru:

Z důvodu protiepidemických opatření je Denní Bar v omezeném provozu!!

Prosíme klienty, aby dodržovali rozestupy a mimo dobu bezprostřední konzumace měli nasazené roušky.

Veškeré nápoje a doprovodný sortiment Vám rádi zabalíme na odnos s sebou ven nebo na pokoj.

Upozornění pro zákazníky ve věci zamezení šíření koronaviru SARS CoV-2

Zákazník bere na vědomí, že při prvním kontaktu s personálem po vstupu do provozovny dochází ze strany provozovatele ke kontrole splnění podmínek dle mimořádného opatření MZ. Setrváním na místě zákazník potvrzuje, že kontrola u něho byla provedena a není mu mimořádným opatřením zakázána přítomnost v provozovně.“

A nakonec i jednoznačné nařízení:

„Zákaz přemisťování nábytku v hale.“

A tak byla vzpoura v sanatoriu Priessnitz potlačena.

Zadarmo

Pro cestu z lázní domů do Prahy byla zvolena jako pohodlná železnice (i když už dávno neplatí prvorepublikový tahák na turisty „Dráha v místě!“).

K rychlíkovému spojení ze Zábřehu na Moravě byl příhodný z Jeseníku spěšný vlak, který byl poloprázdný a cesta probíhala až ospale. To až do stanice Hanušovice, kdy najednou do kupé vtrhl mladík, a beze slova se doslova sesunul do rohu kupé, jako by nechtěl být nikým ani viděn, ani slyšen.

Jen co se však vlak rozjel, přišel do kupé průvodčí (dříve konduktér) a požadoval od mladíka lístek. Mladík vytáhl peněženku a postupně dával průvodčímu jednotlivé jízdenky, kterých měl v peněžence asi dvacet. Průvodčí jednotlivé jízdenky pozorně prohlížel a stereotypně odpovídal „neplatná, neplatná…“ Až po té úplně poslední, jistěže také neplatné, průvodčí požadoval po cestujícím zakoupené platné jízdenky.

Mladík vysypal ze své peněženky všechny peníze, což byly celé tři koruny, ve třech mincích korunových hodnot, což však k zakoupení platné jízdenky nedostačovalo.

Mezitím vlak zastavil v zastávce Ruda nad Moravou, a průvodčí musel přerušit prodej jízdenky mladíkovi, aby zajistil další jízdu vlaku. Když se po opětovném rozjetí vlaku vrátil do našeho kupé, optal se mladíka, zda má funkční platební kartu, kterou zahlédl v mladíkově peněžence.

Mladík rázně potvrdil, že jeho bankovní karta je samozřejmě funkční, ale také dodal, že ho někdy trochu zlobí. Potom bankovní kartu přiložil k zařízení k identifikaci a provádění plateb, kterým průvodčí disponoval (o kterém se konduktéru ani nesnilo). Zařízení potvrdilo už zřejmé podezření, bankovní karta mladíka byla bez peněz.

Průvodčí tedy nařídil, že na příští stanici musí mladík vystoupit, že bez jízdenky přece nemůže cestovat, a odešel z kupé.

Po odchodu průvodčího se mladík spokojeně spolucestujícím pochlubil, že cestuje do Zábřehu, a to je právě následující stanice, kde má nařízeno vystoupit.

Na nádražním nástupišti v Zábřehu, kde spěšný vlak čekal na rychlíkový spoj na Prahu, komentoval průvodčí spěšného vlaku příběh s neplatícím cestujícím jako zcela běžný; jen s tímto konkrétním neplatícím cestujícím se setkal poprvé, ale je přesvědčen, že to nebylo naposled.