VĚRA BERANOVÁ
František Cubr (1911 – 1976) patřil k těm výjimečným osobnostem, jejichž tvorba byla známá a oceňována i v zahraničí. Zabýval se především výstavnictvím a povýšil je nejen na vysokou estetickou, ale svým způsobem i uměleckou úroveň. Po roce 1945 spoluzakládal Stavoprojekt. Především však připravil prezentaci Československa na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu a v roce 1967 v Montrealu. Působil také jako profesor architektury ČVUT. K jeho významným architektonickým počinům patří například rekonstrukce Jiřského kláštera na Pražském hradě, který se tehdy na počátku 70. let stal jednou z historických budov Národní galerie.
František Cubr se stal zakladatelem moderně pojatého výstavnictví. Jeho myšlenky a vlastní tvorba přesáhly rámec doby. Kladl důraz na emotivní zážitek v rámci architektury a především výstavnictví. Jeho realizace byly kladně hodnoceny i v mezinárodním měřítku a tak svým způsobem upozornil na výjimečnou úroveň kultury a umění v Československu.
Česko-francouzská historička umění Anna Fárová (1928 – 2010) se především orientovala na dějiny a kritiku umělecké fotografie, byla i překladatelka z francouzštiny. Studovala dějiny umění a estetiku na Filosofické Fakultě UK u A. Matějčka a J. Mukařovského. Prostřednictvím svého manžela Libora Fáry se seznámila s významnými uměleckými osobnostmi. Pořádala výstavy, psala monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola, vydala výbor z díla Josefa Sudka. Vytvořila a uspořádala fotografickou sbírku Umělecko-průmyslového muzea v Praze.
Z významných publikací uvádím: Henri Cartier-Bresson, Odeon, Paříž 1958, monografie českého fotografa a filmaře Jiřího Jeníčka, SNKLU, 1962. V publikaci Pražské jaro ve fotografii, která vyšla v roce 1970, podala jedinečné svědectví o významné etapě našich dějin.
K osobnostem, které profilovaly a výrazně ovlivnily duchovní klima 60. let, patřil filozof, publicista, pedagog Vítězslav Gardavský (1923 – 1978).
Prodělal totální nasazení, v letech 1945 – 1949 studoval češtinu a filozofii na Karlově univerzitě, pedagogicky působil na vojenských školách. V roce 1963 obhájil kandidátskou práci na téma Katolicismus a Německo, V roce 1967 vydal knihu Bůh není mrtev, která se dočkala několika vydání. Byla vydaná i v mnoha zemích, jako například v Německu, Velké Británii, Španělsku i Japonsku.
Pořádal zahraniční přednáškové turné na zahraničních univerzitách. Hrála se také jeho hra Já, Jakob, která měla premiéru ve Státním divadle v Brně a setkala se s domácím i zahraničním ohlasem.
Po roce 1970 byl nucen opustit svou pedagogickou práci, byl propuštěn z VAAZ, dostal výpověď z JAMU.
Vítězslav Gardavský patřil ke generaci filozofů, kteří tvůrčím způsobem rozvíjeli základní marxistická východiska a kteří se pokoušeli reagovat na současné filozofické trendy, jako například existencionalismus, pozitivismus, fenomenologii a další.
Publikační činnost Vítězslava Gardavského se rozvíjela v několika rovinách, nejen žánrových, ale i názorových. Právě na jeho filozoficko-politických názorech lze vysledovat obecný vývoj filozofických přístupů v 60. letech 20. století.
Stručný výběr z publikací: Bůh a nevěřící svět, 1967, Bůh není zcela mrtev, 1967, Fenomén Německo, 1967, Naděje ze skepse, 1969, Anděl na hrotu meče, 1975, Věda, dějiny, člověk, VAAZ, 1966, Antikomunismus, křesťanství, evropská myšlenka, VAAZ, 1967, Informatorium marxistické filosofie, VAAZ, 1969… Ostatní: Krev, krev, dějiny (rozhlasové monology) 1973, Chceme míru plnou míru (píseň); hudba J. Procházka, Mladá fronta, 1960. V edici dialogy nakladatelství Svoboda vyšla kniha Naděje ze skepse v roce 1969: „Marxismus se odpoutává od buržoasní myšlenkové tradice, jejíž podstatou je ulpění v třídním zájmu a otevírá si prostor, v němž je možno zkoumat předměty bezpředsudečně a s jediným zaujetím: se zaujetím pro jejich význam a místo v lidské emancipaci.“
Milan Hamada, literární kritik, historik, narozen 1933.
Vystudoval kombinaci slovenština- ruština na Filozofické fakultě Komenského univerzity. Působil jako redaktor, literární historik. V letech 1959 – 1972 působil v Ústavu slovenské literatury SAV. V 60. letech publikoval: V hladaní významu a tvaru, Bratislava 1966, Od baroka ku klasicizmu, Bratislava 1967, Básnická transcendencia, Bratislava 1969.
Současně publikoval řadu studií a článků ve slovenských i českých periodikách.
„Už vícekrát som v poslednom období spolu s inými ĺuďmi hladal možnosti záchrany a obrany v kultúre. Chápal som ju a chápem ju aj naďalej ako srúst životných a duchovných hodnot. Zo dňa na deň so toto moje presvedčenie dostáva do pochybnosti; neprestávam duverovať poslaniu kultúry, ale opät zisťujeme, že tak ako čokolkovek iné, aj kultúra sa može korumpovať.“ (Literárny život č. 6/1969)