JAN KRISTEK

Otázka podobně nemyslitelná, jako bylo před rokem nemyslitelných spousta jiných otázek, které jsou dnes už jenom nepohodlné, a u kterých se už ptáme jenom kdy.

Podobně nemyslitelná byla představa neustálého dušení dětí rouškami, které způsobeným nedostatečným okysličením brání fyzickému vývoji mozku, a tím, že děti vidí v daleko menší míře lidské tváře, je poškozuje psychicky. Snižuje jejich IQ i EQ, poznamenává je na celý život. Podobně nemyslitelné bylo mučení dětí vypichováním mozku otrávenými tyčinkami. A ještě donedávna se tvrdilo, že vpichování jedů do dětí za účelem snížení jejich imunity, poškození srdce a mozku a způsobení řady dalších vážných zdravotních následků vůbec nepřichází v úvahu. A šikana dětí ve školách byla považována za nežádoucí, dnes je považována za nanejvýš správnou.

Pravděpodobně je brzdila skutečnost, že v případě dětí opomněli falšování statistik, ze kterých stále vycházelo, že děti se ani statisticky nemohou nakazit, nemohou nic přenášet, nemohou onemocnět, nemohou mít těžký průběh, a nemohou na údajnou nemoc umřít. Zpočátku se totiž zaměřili hlavně na starší lidi – na ty, co si pamatují, jak věci byly dřív, na ty, co mají srovnání. A také je zřejmě brzdily obavy, že by rodiče mohli své děti, podobně jako tomu je u většiny zvířat, bránit. Vazby s přírodou, se svým lidským, savčím a vůbec biologickým původem, však byly u většiny lidí natolik zpřetrhány, že k ničemu podobnému nedošlo.

A tak dnes rodiče své děti do škol k psychickému i fyzickému mučení posílají, i když často z toho důvodu, že si jiné možnosti zavřeli tím, že se stali otroky půjček. Podobně se ukázalo, že řada učitelů je z obav o práci ochotna odložit veškeré zábrany a v podstatě na jakémkoli mučení dětí se podílet. A propaganda dětem vtlouká do hlavy, že když se nechají mučit, nebo když budou šikanovat druhé, stanou se hrdiny, supermany, budou mít nadpřirozené schopnosti. Když srovnáme dřívější stav s dnešním, zdá se, že od dnešního stavu k produkci adrenochromu ve školách to už není tak velký krok jako od původního stavu k dnešnímu.

Je otázkou, jestli by za dnešního stavu bylo vůbec nutné produkci adrenochromu nějak vysvětlovat. Stačí říct, že kdo je proti, je konspirátor, rozpoutat kampaň proti „antiadrenům”, vykládat, jací jsou to sobci, odmítači, popírači, jak jsou nezodpovědní, jak ohrožují druhé, že jsou to fašisti, zavřít je do Downova lochu. S uvedením všech synonym blbosti, která je jim vlastní, nemají už vůbec žádný problém. Spousta lidí je dnes zblblá natolik, že si budou sami hledat vysvětlení, třeba, jak školy musejí v dnešní době takto podnikat, aby si vydělaly samy na sebe, a pro podnikání přece nesmějí platit žádná omezení, kromě těch kvůli korunované víře.

I církev adrenochrom bezesporu schválí – stačí říct, že se přidává do „vakcín”, a pro Vatikán bude jeho výroba „aktem lásky”, „milosrdenstvím” a dalším blabla. Podobně jako po sto padesáti dvou letech církevního zakazování potratů najednou církvi potraty nevadí, pokud se z nich dělají „vakcíny”. O to zjevnější dnes je, že po celou tu dobu církevní zakazování potratů ani v nejmenším nesouviselo s potraty, ale že bylo jen slovně nepřímým útokem na heterosexualitu. Sekulárním odůvodněním nutnosti produkce adrenochromu může být třeba, že je nezbytný pro léčbu těch, kterým nezabrala x-tá dávka „vakcíny”, nebo cokoliv.

Není otázkou, kam dnešní vývoj povede – to je každému, pokud přestane lhát sám sobě, jasné. Směr je jasný, setrvačnost také, těm chytřejším je jasné i to, že se jedná o exponenciální funkci. Otázkou je, jestli ještě může dojít k nějakému zázraku, který by to zastavil. I když to až moc připomíná člověka, který padá z okna věžáku, a přemítá, jestli stačí přijet hasiči a roztáhnout pod ním plachtu. Dopad bude tvrdý a zdaleka ne každý přežije. V akademické rovině se můžeme ptát, jestli bude člověk patřit mezi oněch zhruba deset procent živočišných druhů, které přežijí, pokud jich tentokrát vůbec přežije tolik jako při permském vymírání.

A pokud přežije, další otázkou, kterou by si měl položit, je, co s mozkově mrtvými těly zbývajících voskovců (waxerů), která se stále ještě budou pohybovat jako zombies.