RUDOLF HEGENBART

Žijeme v době, kdy jsme totálně odsoudili socialismus, zesměšnili subjekt, který rozvoj socialistické společnosti řídil a organizoval. Rozbíjíme vše, co dobrého bylo vykonáno, vystavěno. Rozbíjíme vztah s velmocí, která nám v této cestě napomáhala a garantovala náš národní vývoj. Stydíme se o takových vztazích otevřeně mluvit, utíkáme do ulity, aby si nás nikdo nevšímal. Neobhajujeme to, čemuž jsme fandili, co jsme prosazovali.

Mlčky přijímáme formulace nepřátel i otevřené překrucování dějin, které jsme sami prožili a tvořili. Pod vlivem nepřátelských tezí jsme rozvrátili i subjekt, který více jak 100 let pracoval za práva a sociální spravedlnost. Jistěže na odklon mnohých, i veřejnosti od tohoto subjektu, měly vliv různé vážné chyby, neprincipiálnost, kroky od patníku k patníku, měnění ideálů, různé mezinárodní i vnitřní složitosti, subjektivní úmysly zavděčit se jinému než své vlastní podstatě, své vlasti.

Po roce 1990, pod vlivem propagandy a útoků na ty, kteří budovali socialismus, raději podporujeme různé skupinky, které se představují jako straničky či hnutí, bez historických zkušeností, bez širšího a dlouhodobějšího vlivu. Převládá jejich subjektivismus a touha po osobním zviditelnění, než veřejné uznání historických zájmů českého národa a dosahovaných výsledků v jednotlivých etapách společenského vývoje.

Mnozí úspěchy a souvislosti úspěchů ani neznají, nehlásí se k nim. V roztříštěnosti mrháme silami. Nebudujeme jednotu hnutí. Ve vzájemných půtkách škodíme sami sobě. Odpůrci českého národa se smějí. Nemáme vůdce s autoritou! Vůdce, kteří by dovedli osvojovat si aktuální ideje doby, v níž žijeme a tvůrčím způsobem aplikovat je do každodenní práce za spravedlivý svět.

Nestačí jen být hlasateli hodnot, nestačí být dobrými teoretiky, ale hlavně organizátory konkrétních forem a činů, které pomohou uplatnit lidské hodnoty ve skutečnosti. Potřebujeme jasné a konkrétní cíle! Nehlásíme se k osobnostem, které to uměly. Chybí strategie a odhodlání T. G. Masaryka, ale i K. Gottwalda, G. Husáka, ke kterým se nemíníme vracet. V rámci budování vlastní autority činitelů straniček a hnutí se nedokáží činitelé přiblížit k jejich hodnotové orientaci a tvořivosti a především úspěšně reagovat na současný problematický a nebezpečný svět.

Odmítáme vše pokrokové, co bylo díky jim učiněno. Nejde jen o ekonomiku, ale jde i o představy historické, filosofické, světonázorové. Ve vztahu k Ruské federaci stavíme stále silnější zeď, budujeme pro nás škodlivé nepřátelství.

Kdo vůbec zná Masarykovy práce jako Nová Evropa či Rusko a Evropa? Neděláme nic, abychom úspěšnou cestu našich generací obhájili. Ke krátkému zamyšlení připojuji některé citace J. A. Komenského:

Ve společném jednota, v odlišném svoboda, a ve všem láska!

Nebude konce zmatkům tohoto světa, dokud lidé nebudou rozlišovat věci nezbytné a zbytné, cenné a bezcenné, a dokud nepřestanou hnát jako stádo ne tam, kam má jít, ale tam kam se jde!

A nakonec slova T. G. Masaryka:

Světovost nedosáhneme cizí pomocí, ale musíme ji dobýt vlastní prací. Právě ze svých poměrů musíme udělat poměry světové. Světovými nejsme, když běháme po světě, ale když jsme v sobě zpracovali, co nám svět dává!

Mravním základem vší politiky je humanita – a humanismus je program národní i světový.