aneb Sranda končí, vážení

MIROSLAV KANTEK

Kdysi kdosi (myslím, že to byl B. Brecht?) se pokusil umístit Švejka s jeho příběhem do prostředí 2. světové války. A jak jsem se dočetl v ohlase na tento pokus, pochopitelně neúspěšně, protože to bylo nesrovnatelně brutálnější prostředí (viz např. gestapo) než zahnívající prostředí trapných strejců v rakousko-uherských úřadech a vojenských uniformách.

Je evidentní, že my se v takovémto brutálním prostředí právě nacházíme, a nepotřebujeme k tomu ani gestapo, které ráda nahradí cenzurylačná ďoura v Bruselu. A že naše sebestředná vláda se žlutomodrými lipánky, válkychtivými ministryněmi (podporovanými různými komunálními politiky), doplněná pyšnou modrožlutou princeznou v čele zákonodárců jako nahnilou třešinkou na tomto připáleném kočičko-pejskovsko pětikoaličním dortu, systematicky pracuje na zničení tohoto národa.

Slepeckou hůl jako oporu pro svou pochybnou politiku hledá v trapném, o to však nebezpečnějším Bruselu a ve zprofanovaných četnických USA v čele s prezidentem, který je dávno za zenitem racionálního uvažování, a tímto národem a jeho historií v rámci hesla „Co bylo, bylo, dnes vás čeká zářná Zelená budoucnost, a poručíme nejen přírodě, ale hlavně komu chceme, a kdo nebude chtít poslouchat, toho vygumujeme“, evidentně pohrdá.

Z toho vyplývá, že každá švejkovina na adresu naší současné trapné politické elity je házením hrachu na zeď, protože polovina národa, hlavně její mladá, a tudíž z 90 procent nevzdělaná část, která o naší obrozenecké, ale i novodobé historii nemá ani ponětí (a když, tak jí opovrhuje), těmto vládnoucím nebezpečným kašparům dala ve volbách do rukou nebezpečné střelivo.

Bohužel, energetická a inflační situace, drcená navíc strejci a tetkami v bruselské věrchušce i našimi vykutálenými podnikatelskými šmejdy, a hlavně naší ekonomickou závislostí na všem možném – a naši eurohujerští závisláci tento trend ještě nadšeně podporují, nedává příliš šancí na nějaký pozitivní zvrat.

Nu, a do toho nyní imbecilní vládnoucí bruselská cháska přichází s návrhem na povinnou solidaritu (což už samo o sobě je protimluv) s migranty a s božím heslem: Přijmi je do země své, a když nechceš – zaplať!

Švejkahaška by dnes humor nejspíš přešel a musel by zvracet, nebo ještě více chlastat. Jenže co my? To máme čekat čtyři roky do nových voleb, až z České republiky nic pravdivě a nezkresleně historického a ekonomicky pozitivního nezbude a z původně suverénního státu se stane jen jeho trapná karikatura? (Pokud nás ovšem do té doby neschlamstne válka, vyprovokovaná nenažraným válečným kapitálem.) Takže konec srandy, vážení…