FRANTIŠEK DOSTÁL

My, co jsme starší, si leccos ještě pamatujeme. Byli jsme i dětmi a v nedělním odpoledni nám rodiče umožnili třeba návštěvu zoologické zahrady. Vedle zvířectva cestou docházelo i na setkání s fotografy z různých fotoateliérů. Ve sváteční den byli lidé oblečeni poněkud lépe do oděvu, který přes týden visel na ramínku ve skříni.

Čas ale běží vždy jen dopředu a po spatření těchto fotografií vnímavý člověk si třeba položí otázku: „Takhle nemožně, že jsme se oblékali?“

Ano, bylo tomu tak a jedině fotografie nám to později dokazuje a možná rovněž přivolá i vzpomínky.

Ano, v každé době bývá vše jiné a člověk se dokonce jinak obléká.

Ve žhavé současnosti mívá oděv popsaný všelijakými hesly a nestačí si je ani přečíst, protože pořád mluví do nějaké krabičky. Takže jediným důkazem bývá vždy jen fotografie. Jenže člověk by ji neměl nikdy používat jako pomocníka ke společnému obelhávání lidí, ani milovníků fotografie.

Jedna poslanecká hvězda chtěla z půlroční stáže za mořem přilétat na hlasování do sněmovny do Prahy. Zřejmě za své. Poslanec má pracovat hlavně v tuzemsku, a navíc nejen pro sebe. Škoda, nehezkých událostí přibývá a uhrazují je ti nejchudší. Až budou volby, můj hlas dostane asi nějaká socha v parku. Ta v něm postává pořád a nebere za to žádnou výplatu. Akorát ji někdy poznamenají holoubci…