LADISLAV HINNER

Jen

Noci, sladká noci, má útěcho

Proč jen neviděn slavík zpívá nejkrásněji?

Tma netmí jen halí

před zraky nechtěnými

I vypravěč jen v skrytu svých slov

nabízí tajemství

Ale jen slyšením zpěv počne

Slova jen slova

Pradlenkám bílo

milencům milo

zvonkohře bim

k šaškovi mim

telátku píci

mrtvému svíci

V záhrobí ticho

beze slov licho

Nohy, nohy,

kam nesete?

V širé pole

neoseté

Ruce, ruce,

co hnětete

Krásné tvary

neurčité

Hlavo, hlavo,

na co myslíš?

Na zázrak

jenž sotva tušíš

Srdce, srdce,

o čem tlučeš?

O srdcích, srdcích jiných,

jež potřebuješ

Slzy a slzy

Již nikdy neskanou z tváří

omývaných slzami odsouzenců k životu

Slova zoufalství bloudí krajem

zatímco ti

kteří z výšky nebeské povýšenosti

přinesli zprávu - mír jsme my

a nepřipouští pochybnosti

v bláznovství zpronevěry

někdejší své víře

vlčí i v jejím jménu

Vyhnanci z chrámu

ponoukají k nářkům jen

nad svými k smrti zneužitými

a dále hřímají

Jsi zamčen od dveří k oknu

i Gutenberg ti váže mysl potiskem

jen neváhej a vyškubni se z listů

udělej vlaštovky

ty se stejně jen na okno přilepí

a temní dál

neboj se vyklonit skrz okno zavřené

ale dej pozor na vlaštovky

aby tě nepokálely cizími myšlenkami

Darwinovská

Zpátky v čase

vzal jsem to dnes hopem

Po dvou láhvích vína

stal jsem se zas opem