BŘETISLAV KOTYZA

Je v nás touha po krásnu – prohlašuji společně s básníkem klasiky.

O touze po ošklivosti nevím zhola nic. Sousloví Estetika ošklivosti jeví se mi nesourodým. Nemám představu, co pojem „ošklivost“ znamená. Samotná Estetika je vědní obor, zabývající se otázkami krásy, podstaty umění a metodami umělecké tvorby, včetně teorie umění. Potud Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Zákonitostmi „krásy“ se lidské společenství zabývá od nepaměti a zcela vážně. Lze tedy vše, co není uznáno za „krásné“, považovat již na hranici „ošklivosti“? Vynořuje se však otázka z nejtěžších: Krása a ošklivost ve vztahu ke Kýči.

Umělecká činnost je chápána v přímé souvislosti s produkcí „krásy“. Nehovoří se o „ošklivosti“. A již vůbec ne o „pravdivosti“ uměleckého díla, či projekci autora v díle. Nezávidím teoretikům, již se zabývají zmíněnými otázkami krásy a metodami umění. Ani těm, kdož usilují o definici estetiky ošklivosti. Estetika je ryze lidský problém. Matka Příroda tvoří bez uměnovědných pouček, jen s jedinou trvale platnou otázkou: Je výsledek potřebný pro další vývoj života? oproti: Nepotřebné pro další vývoj. Všechna „krása“ či „ošklivost“ díla Přírody, tak jak ji vnímáme, je dána pouze našimi uměle vytvořenými měřítky. Odtud i Estetika krásy s protiváhou Estetiky ošklivosti. (Můžeme říci antiestetika?). Ošklivost je chápána co zrcadlením převrácený obraz sebe sama. Neboť základním etalonem „krásy“ jsme ve své domýšlivosti určili sami sebe.

K vytvoření Kánonu dokonalosti – kodexu estetiky krásy – věnovaly minulé generace umělců velké úsilí. Výsledek jejich snažení je zřejmý a nepřehlédnutelný. Pro mne však akademicky studený. Krása se shlíží ve vlastní dokonalosti. Tzv. krása je konečný tvar. Definitiva. Nehybnost. Oproti tomu neurčený pojem ošklivost je barvitější a přitažlivější a nabízí nekonečné možnosti hračičkaření. Schopnost hry je podstatou umělecké tvorby; nikoliv však podstatou estetiky.

Mému srdci blízké jsou drobné terakotové bibeloty starověku, sošky s motivy běžného života a drobné předměty denního užívání. Předměty vytvořené, dotýkané a laskané lidskou rukou. Řemeslným mistrovstvím dosažená rovnováha mezi krásou a potřebností, zjevná hravost řemeslných umělců. A čitelné poselství z minulosti do dnešních dnů: Je v nás, v lidském pokolení, je v nás touha hledat krásu.

Douška: Za zjevnou „ošklivost“ a nepochopení pojmů Estetika i Antiestetika považuji výmětky našich četných sprejerů. S pojmenováním Kult diletantství.