VĚRA BERANOVÁ

Do výtvarného života 60. let výrazně zasáhl výtvarný teoretik, vysokoškolský pedagog, publicista, kurátor Igor Zhoř (1925 – 1997). Vystudoval na univerzitě v Brně obor výtvarné výchovy. Od roku 1950 působil na různých typech škol, ve Výzkumném ústavu pedagogickém v Brně. Později na Pedagogické fakultě UJEP a JAMU. Jeho publikační činnost zahrnovala jak vědecké odborné texty, tak i populárně-vědné, zároveň i pedagogické. Byl kurátorem řady výstav a autorem mnoha textů v katalozích. Publikoval své recenze a kritiky ve významných periodikách, vycházejících v 60. letech, jako byla Výtvarná práce, Host do domu, Kulturní tvorba, Kultura, a v denním tisku – v brněnské Rovnosti.

K významným textům Igora Zhoře 60. let patří Hledání tvaru z roku 1967, z roku 1968 pak Historie výtvarných škol v Brně. Igor Zhoř tvůrčím způsobem a na vysoké odborné úrovni reagoval na nové výtvarné trendy a tím otvíral cestu další generaci uměleckých historiků, teoretiků, organizátorů výtvarného života.

V 60. letech významně zasáhl, a to nejen do akademické sféry, estetik, muzikolog, sémiotik Jaroslav Volek (1923 – 1989), který podstatně ovlivnil chápání základní problematiky estetiky nejen v rámci obecně společenských věd, ale poukázal na konkrétní možnosti uplatnění estetické výchovy v rámci celé společnosti.

Jaroslav Volek absolvoval muzikologii a estetiku na FF UK, také zde později přednášel na Katedře estetiky a obecné teorie umění. V letech 1969-1972 byl jejím vedoucím.

Zabýval se problematikou v rámci muzikologie, jako jsou otázky základních hudebních pravidel. Významné a v podstatě jedinečné jsou jeho texty řešící otázky obecné estetiky. Zvlášť to byla publikace z roku 1968, která řešila ve své době málo reflektovanou problematiku, jež se zabývá vztahy jednotlivých teorií uměleckých druhů, nazvaná Základy obecné teorie umění.

Další významnou publikací, která se dočkala několika vydání, jsou Kapitoly z dějin estetiky z roku 1969, skládající se z části přehledných dějin estetiky a části věnující se základním problémům estetiky.

Je také zakladatelem české taxonomie. Řadu významných studií publikoval v časopisu Estetika, jako například Experiment v umění, Socialistická akademie vydala v roce 1967, K otázkám předmětu a metod estetiky a obecné teorie umění, 1963.

Vědecký i společenský význam Jaroslava Volka spočíval v 60. letech, bohužel v letech následujících velmi omezeně, v jeho širokém rozhledu v oboru, umožňující následujícím generacím konfrontovat domácí a zahraniční odbornou literaturu.

Umělecký historik, teoretik, estetik. Tomáš Štraus (1931 – 2013) především v 60. letech reagoval na nové, nejen evropské výtvarné trendy a s těmi seznamoval domácí odbornou i laickou veřejnost. Vyrůstal na Slovensku, studoval na Karlově univerzitě. V 60. letech publikoval texty, které svým způsobem ovlivňovaly estetické myšlení doby. Byly to především publikace Umelecké myslenie, K otázke specifického poznania 1962, A. Jasusch a zrod východoslovenském avantgardy 20. rokov, 1966, Umenie dnes 1968, OP-Art 1969, Neoplasticizmus, 1970. Pedagogicky působil v Kabinetu estetiky na UK v Bratislavě. Od roku 1980 působil v Muzeu sochařství 20 století v Duisburgu a ve Východoevropském kulturním centru v Kolíně nad Rýnem. V roce 2002 se vrátil do Bratislavy. V 60. letech mimo záslužnou umělecko-historickou práci se Tomáš Štraus orientoval na novou aktuální problematiku současné výtvarné kultury.

Publicista, reportér, novinář, překladatel, rozhlasový zpravodaj Karel Kyncl (1927 – 1997), ale především rozhlasový a televizní komentátor. Angažoval se zvláště v 50. a 60. letech.

V roce 1948 začal pracovat spolu s Pavlem Kohoutem v Československém rozhlase, podílel se také na prvním vysílání Československé televize.

Krátce pracoval například v oddělení agitace ÚV KSČ. Spolupracoval s Karlem Šiktancem a Jiřím Rumlem v Armádním rozhlase.

V 50. letech napsal řadu rozhlasových her ovlivněných dobovou atmosférou.

Od roku 1960 pracoval jako zahraniční zpravodaj Československého rozhlasu v USA. Stal se spolupracovníkem Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Toska, Luboše Dobrovského, také Jana Petránka. O atentátu na Kennedyho napsal knihu. Jeho názory se díky zkušenostem z pobytu v zahraničí postupně měnily.

V rámci Pražského jara se angažoval prostřednictvím svých reportáží, například reportážemi z války ve Vietnamu. Na jaře 1968 se stal členem KSČ. Po návratu z cest dal výpověď z Čs. rozhlasu. Působil v Čs. televizi. Kritizoval současnou kulturně-politickou situaci, která vyvrcholila smrtí Jana Palacha.

V roce 1983 získal politický azyl ve Velké Británii.