EVA HRUBÁ
Obracím se k tobě maminko

tam nahoru do nebes kde znějí tvoje housle

Ty pláčeš

Milá má jediná

otřu svou slzu na skráni

je i tvá

Mami zahraj mi humoresku

Snad tady dole ji uslyšíme mezi

bouří s kupou blesků

Lide můj má písni života

Kamaráde milený

Kamarádko vzdálená

Objímám vaše rty slovy co znějí co sonáta

Vždyť co jsme tu my všichni na zemi

bez utišení se bez tónů vět

Jen hologram nahý a neživý

Možná jen strom co nezrodil květ

možná jen vůně co prodírá se šalvějí

Hladím vás ve znění harfy

co v oblouku svém hudbu nezkřiví

Procházím skrz šedé světlo za stíny

zbloudilých duší co stále hledají

jakoby zapomněli

že z kamení zrodí se pouze kamení

Tam někde kde obzor je v nedohlednu

tam kam už teď nedohlédnu přes rameno tmy

tam

do vašich všech pocitů do oněch příbytků pro srdce

s laskavostí pro něhu

tam někde snad leží na cestách vzkříšení

mezi lačností po krvi v které se třísníme lží

V nepoznání poznané nehledáme

jakoby kolem nás vzrostl jen blín a suchopár co vysává vodu

i z řek pro sobeckost přežití

Vzhlížím do nebes opásaná souhvězdím blíženců

ach maminko ty prosím hraj

tisknu se k tobě v tom čase bez lesku v tom čase otěží

v tom roztočeném mrtvém světě bez citu

kde zrozená je ve Kristu na hraně hrana

maminko hraj

Hraj

Utřu ti slzu uplakaná