JAN HÁJEK
Lodníků ztracený sen
Co je do zahrady plné nádherných květin
Když stojíš uprostřed pouště a lahev se ti plní pískem místo vody
A na nejvyšší duně vidíš ten koráb spravedlivých
Co nevidí tvoji zahradu, ani tu poušť co přináší utrpení
A spravedliví mluví sem a mluví tam
Do uší neslyšících
A předvádí se před očima slepých
Sami jsouc němí a ubozí ve své sprostotě
Rozviňte plachty velí všichni
A kormidlo doprava křičí jedni
A kormidlo doleva křičí druzí
A nikdo neslyší a loď stojí a písek se převaluje přes boky
Spíš holub se domluví s orlem než dva lidé lidé rozděleni vírou
A krysy se smějí v podpalubí
To budou hody
Na hlavním stěžni pět vlaje praporců
Praporců rytířů, co chtěli dobýt tu zem
A být slavní a být nejlepší a být světoví
A další dva jim přikyvují zpod ráhnoví
Těšíce se na ty kvasy bez chutě a zápachu
Vždyť každá loď má svůj přístav
A každý den přijde probuzení
Probuzení sladká a také hořká
A v písečné bouři ztratí se koráb
Tak lehce, tak jako sen, co marný jej hledá
A najde jej až s pozdním probuzením
Kdy nemá čas dát zpětný chod
A ztracen zůstává na věky
A krysy se smějí v podpalubí
To budou zase hody
Neplač a vstaň
Opuštěný stařec píseň kolovrátků zpívá
Skřípají a vržou ty tóny
Jak starý kolovrátek co u nohou má
A mysl ztracená, jak voda v horkosti pouště
Snaží se nalézt tu cestu
Ale jen párou se tává
A zase se vrací ty touhy co byly kdysi mocí
Co pod padajícími bombami ukrývaly
Co mělo být skryto
A plačící dítě v suti starého domu
Kam noha druhého již nevstoupí
Kam oko nevinného nepohlédne
A zase je to tady
A bomby se chystají a stařec tenkrát mladý
Drží krok s modlou
A vše se znovu opakuje
Jen plačící dítě v sutinách jiného domu
Ani tentokrát nebudí lítost
Starce,dnes již všemi opuštěného
Jen jakási žádost k tomu co bylo
Na jihu kdesi na Balkáně
Teď znovu jej zvedá aby držel krok
S těmi co ještě neprozřeli
Co věří jen v sílu své moci
Co věří že chudý se smíří
Že myšlení nemá vlastní
A spasitele hledá kde byl již nalezen
Jen vidět jej není
V té záplavě výbuchů
A hladoví se tváří vážně
Hladoví po moci boří svou ideou
Svět který jim neměl být dán
A tak chudí duchem vládnou těm
Co chudí jsou svou vírou
Víra moc a sláva
Chceš moc a slávu a svět se ti klaní k nohám
To břímě svobody národa
To břímě svobody tvé
Co brzy tě zklame
Hledal jsi spojence a hlavu do oprátky dal
Na poli válečném tvůj život dokonal
Teď praporec tvůj roztrhán je
Na poli slávy a syn tvůj
Budoucí panovník
V kobkách hradů
Trpí svůj osud syna krále kdysi mocného
Syna krále železného a zlatého
Tak národ již nemá svého krále
Co v těžkých dobách svůj lid vidí
Co v těžkých dobách lidu svému věří
A chrání jej před cizáky hrubými
Však další lační po moci až to mrazí
Čekají na svou chvíli a včas hlavu ti srazí
Proč hledal jsi králi oporu v dálce
Doma jsi byl a bůh ti chvalořečil
A zem tvá vzkvétala pod rukou tvou
Však kdo touhu po moci nad světem má
Může svým vlastním šaškem se stát
A praporec jeho už nikdo neuvidí plát