MIROSLAV KANTEK
Tak jsem zase předevčírem seděl na lavičce před naším bohnickým OC Krakov, popíjel ze své obligátní láhve něco velmi alkoholického a přemýšlel, jakou blbost zase napíšu, a ejhle – přede mnou si to svým typickým kolíbavým krokem drandí párek – kachna s kačerem. Co tady máte co dělat, kachnové, hartusil jsem na ně, ale oni mně svými kachními prdelkami dávali najevo, že co mi je do toho, a přitom museli oba kachnové vědět, že v těchto sídlištních končinách není o rybničné stojací či tekoucí potoční vodě ani vidu, ani slechu…
A jako na kachní potvoru šla právě okolo paní Irina, docela šikézní ukrajinská pokladní už asi pět let působící ve zdejším Bilovi (jak říkám nadnárodnímu nečeskému krámu se zbytečnostmi, jako jsou potraviny a podobné nesmysly), se svým asi třináctiletým synem. A tak si říkám, tak vy, kachny, taky hledáte, kde byste se usadily, i když pro vás tady vody není za mák? A hned mně, militantnímu xenofobovi, napadlo, proč ta hysterie okolo domestikace válkou postižených chudáků Ukrajinců, co před ní prchají, a naše, vůči USA nechutně devótní vláda dělá finančně všechno možné, jen aby nám Čechům a Moravanům a Slezanům v tomto smyslu znepříjemnila život. Proč neosloví tyto již dříve u nás usazené Ukrajince (u nás v paneláku také žije jedna rodina, která ekonomicky uprchla již před lety před Porošenkem), aby ty současné nešťastníky přijali pod svůj panelákový krov? Jistě by mohla oslovit také u nás usazenou pětadvacetiletou Ukrajinku Marinu, kterou jsem jako správný militantní xenofob těsně předtím, než vypukl covidový ohňostroj, režíroval ve své hře Exekuce aneb příliš drahé housle. A ani mi tenkrát před dvěma a půl lety nenapadlo, abych její divadelní kostým ozdobil nějakou žlutomodrou aplikací.
Ale je možné, že paní pokladní Irina (má to jméno na cedulce na blůze) není Ukrajinka, ale Ruska, což by byl docela dobrej nonsens… Není ten život i ve válce veselý?
Ozaj, jak říkají bývalí bratia Slováci, válka. Je to vůbec moje válka? Naše vláda (s ministrem Válkem, jak příznačné, války se nám přihasily i na ministerstvo pomalého umírání) tvrdí už několik týdnů, že jsme ve válce, takže i já osobně prý jsem ve válce. Ve válce s Ruskem. Já ale s žádným Ruskem neválčím, a když válčím, tak pouze se svou vládou, která mi válku vyhlásila už jenom tím, že podle ní nesmím říkat tohle a tohle a tohle už teprv ne!!! Jako za Heydricha nebo France Josefa… Takže z toho vyplývá, že moje vláda vyhlásila válku mně…
Ozaj, když jsme narazili na tu nádhernou slovenskou částici, kterou neumím přeložit do češtiny, česká vláda. Když jsem byl ještě nedospělý a pozvracel jsem se, říkali mi rodiče, že to je tím, že jsem do sebe stláskal všechno možné, a tak se není čemu divit. Tak taky tahle vláda byla stláskána na základě předvolebního rozhodnutí ústavního soudce-exkomunisty ze všeho možného, a proto není divu, že by se z ní taky člověk nejradši poblil.
Takže jsem konečně dospěl k meritu věci. Tato (nemoje) protičeská vláda je složená ze samých zastydlých puberťáků, tedy zastydlých antibolševiků a antiRusů, kteří se chtějí pomstít za oněch 40 socialistických let a zneužívají toho, že už kdysi dávno někteří naši buditelé před Ruskem a jeho tamními ne zrovna humánními metodami varovali… A nějak jim nevadí, že ti hnusní Rusáci za druhé světové pokládali své životy za to, abychom my – jako národ český – mohli tu německou hrůzu přežít. A že si za to vybírali svou daň? Jestli se nepletu, ale možná, že se mýlím, tak za socialismu jsem nemusel svým osobním životem řešit nějakou válku někde na Ukrajině, která je hnusná jako taková (mám na mysli válku, ne Ukrajinu). Ovšem pokud by si naši vládci připustili, že byla vyprovokována. Pak kým? Ale to snad je jasné, ne? Rusko je přece obrovská země plná různého nerostného bohatství, kterého se každému zachce, ať už v ní vládnou bolševici nebo oligarchové… A že si ho chrání všemi – i když nechutnými – prostředky?…
Takže paní Černochová, už vás vidím jako vojevůdkyni, jak sedíte obkročmo na hlavni tanku, zezadu za pas se vás zoufale drží s vytřeštěnýma očima charismatický dobrý voják Lipánek a oba s vyvalenýma očima křičíte: „Hurrrrááá, zabte Rusáky, žádného neživte!!! Gott mit uns!!!“, jak řvávali němečtí náckové za druhé světové. Jenže tentokrát skutečně Bůh s námi!?…
Jestli on ten náš socialismus, hájený takovými nešťastníky, jako byl Vasil Biľak, hlavně kvůli těm neexistujícím válkám přece jenom neměl něco do sebe… Ostatně když cenzura se nám opět vrátila.