DANA PROKEŠOVÁ

Ano, proč je tomu tak? Řekněte mi, který národ tak miloval poezii a vydával sbírky básní v tisícových nákladech? Který národ měl dokonce Klub přátel poezie a pro tyto milovníky vydával sbírky básní? Byl to náš národ. V té době, kdy se tak dělo, byly to národy český a slovenský.

V tomto směru jsme byli opravdu výjimkou v celém světě. A teď čekám, že dostanu odpověď. Asi ji nedostanu. Změnili jsme se, proč nás knihy básní nezajímají? Místo nedělní chvilky poezie posloucháme plytké řeči a díváme se na bezduché seriály.

Věřím tomu, že poezie dělá člověka lepšího, vnímavějšího ke svému okolí. Přátelství mezi lidmi se stává hlubší a vřelejší a život najednou dostává jasnější barvy.

Byla jsem jednou z těch přátel poezie, objednávala jsem si a četla básně našich předních básníků. Moji milovaní jsou stále Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert. Ale i dalšími sbírkami básní nepohrdnu, a když se chci potěšit krásou verše, sáhnu do knihovny a s knížkou básní prožiji hezkou chvilku. Díky edici přátel poezie vlastním mimo jiné úžasné básně ve sbírce Zpěvy staré Číny, nebo Zpěvy sladké Francie, Galantní poezii a dokonce Okcitánskou milostnou poezii 16. a 17. století.

Lidé ani nevědí, o co přicházejí, přečíst nebo poslechnout si krásné verše je opravdu balzám pro duši a stáváme se vnímavějšími. Mým přáním je, aby si lidé opět zamilovali poezii, četli a poslouchali krásné myšlenky a vnímali je jako něžné polaskání duše. Myslíte si, že je to nesplnitelné přání? Možná, ale já chci věřit tomu, že se tak stane!