EVA HRUBÁ
Usměj se okamžiku vždyť to umíš
Stačí jen chvilka pro štěstí
Je tak krátkonohé
Uteče rychleji než vodotrysk vprostřed města pro vlhkost vzduchu
Usměj se okamžiku
ať se v nás nedusí nedostatek dechu v kouřových clonách všech slovních potyček
pro zlovůli světoběžníků za malicherností světských požitků
Ach moje milovaná minulosti kam jsi mi odešla
Mé dveře uvnitř těla jsou podobné srdci s klikou neviditelné duše
Je dobré mít kliku v žití co bezedné je v křiku i nářku ulice
Ach minulosti upřímná hudbo orchestrionů naladěných blízkostí
Kde jsi
I kdybych tě hledala ve všech očích kolemjdoucích Nenajdu
Dívají se do země jako by se styděly za tento svět
za sebe co v moudrosti poznaného moudrost obklíčili sobeckostí činů
stálí hledači pokladů pro jařmo budoucího
myslívám na jednou jedinou sekundu která vždy rozhodne o dalších a dalších
Jedna jediná možnost znemožní umožnit času aby se neproměnil v nečas tikotu
co pulzuje na tepnách až tvoří balónky podobné těm z poutě jež necitlivostí prasknou
Myslívám na ni
jako na tebe
můj světe vržená kostko na kotouč rulety co připomíná pilu
Má lásko z pauzáku a vybledlého kopíráku
můj jediný poslední cite zamazaný průklepem
Jenže rozchody jsou nic oproti zmaru
Má milovaná minulosti co nosíš všechny kabáty
s plnými kapsami bludných balvanů růží plovoucího písku i duhových kuliček
Kde jsi
Kde tě mám
Kde tě znovu objevím
pro dotyk poznaného
pro slůvko miluji tě
pro slůvko mám tě rád
pro nebojácnost všehomíra
Usměj se okamžiku
sevřený v pěst pro všechny holubice
co s holoubky na studené zemi špinavé zrní zobají
Usměj se
ať křídla políbí vítr
a v nebi se rozhostí šum svobodného letu
a housle a harfa a chorál z tenkého třpytu svítání