Průlomový rok Michala Steina

S nonsensuálními básničkami Michala Steina se v průběhu času seznámili již několikrát čtenáři LUKu. Jeho jméno se však často objevuje i pod autorstvím písňových textů anebo v tiráži knížek. Mimo toho i připravuje a uvádí výtvarné výstavy a je scenáristou i dokonce certifikovaným tenisovým trenérem! A nedávno se objevila na trhu i monografie karikaturisty Slávy Martenka „Sláva letu“, jejímž je spoluautorem. Právě pro to jeho široké rozpětí jsem ho požádalo o rozhovor.

 

Jak jste se dostal k tvorbě epigramů?

Postupně. Již od svých osmnácti let jsem psal profesionálně písňové texty. Ať již ke klasické pop-music, dětským sborů a nejraději šansonům. Mimo toho jsem vydával i epigramy. V té době nejčastěji v tehdejší sobotní příloze novin Svobodné Slovo „Kvítko“ u Ondřeje Suchého. Něco mi vyšlo i v legendárním Dikobrazu. Po roce 1990 se tu objevilo moře nových periodik. Já jsem asi nejčastěji publikoval v tehdejším „Třesky-Plesky“. Jinak pravidelně píšu krátké epigramy přátelům ke svátkům. Kalendářním, vánočním i velikonočním.

 

Proč zrovna krátké, úderné rýmované útvary?

Asi je to dáno i tou textařinou. Sevřený tvar, rýmy. Asi mně to připadá přirozené, jde to prostě tak ze mne. Z druhé strany je to paradoxně protipól těch písniček. Nemusím zde dodržovat zpěvákovo téma, délku ani ten konkrétní daný rytmus.

 

Kdo ze zpěváků měl a má na repertoáru vaše texty?

Jeden z prvních textů jsem napsal pro Luďka Sobotu. Nebyl legrační. Jednalo se o nostalgický šanson na hudbu Leopolda Korbaře „V biu Ponrepo“. Textoval jsem i pro Janu Kratochvílovou, Petru Černockou, Ilonu Csákovou, Janu Kociánovou Stanislava Hložka, Milana Drobného a mnohé a mnohé další.

 

Ale soustřeďujete se i na herecké šansony…

Rád jsem připravoval písničky pro Jana Přeučila s Evou Hruškovou, Martina Dejdara, Danielu Šinkorovou a první Arabele Janě Nagyové jsem otextoval a produkčně připravil album pohádkových písniček.

 

Ačkoli jste textařsky promlouval ústy zmíněných hvězd, stal se největším hitem váš text „Formule z formely“, který zpívá dětský sbor…

Tak zde se jedná opravdu o písničku z roku 1983, kterou dlouho vysílalo rádio snad každý školní den ráno. Napsali jsme ji s Václavem Vašákem pro tehdejší festival Pionýrská nota v Mladé Boleslavi. Tam vyhrála první cenu. Ale jelikož ji zpíval (spíše pro běžného zájemce anonymní) dětský sbor Paprsek a vyšla na desce v univerzálním obalu (v branži se tomu tenkrát říkalo „pytlíky na mouku“), tak se zase hůře prodávala v gramoprodejnách.

 

S dětskou tvorbou je spojeno i vaše nejvyšší ocenění – Platinová deska.

S Eduardem Parmou mladším jsme v roce 2005 u vydavatele GZ Loděnice připravili album dětských písní „Boong!!!“. Zpívají tam v rytmu disco děti i dětské sbory. Myslím, že obrovskou zásluhu na prodejnosti má autor jeho obalu Petr Herold. A tak jsme prosadili, že vlastní platinové ocenění (snad poprvé v historii) dostal i tvůrce obalu!

 

Jste podepsán pod řadou knížek, ale spíše jako odborný redaktor či editor…

Redigoval jsem množství knížek o kultuře, sportu, ale dokonce i jednu z drogového prostředí. Rád vzpomínám na spolupráci s Jaroslavem Kříženeckým na vzpomínkové knížce o Evě Olmerové. Anebo s Milanem Macho na obrovské encyklopedii fotbalu. Velmi rád jsem se podílel – i s autorským vkladem – překladatelsky na německé komiksové knížce k MS v kopané 2014.

 

A kvůli knížkám jste se prý stal i tenisovým trenérem?

Pro jedno vydavatelství jsem redigoval odborné tenisové knížky. Ale ještě museli přibírat dalšího tenisového experta na odbornou redakci. Udělal jsem si proto oficiální certifikát tenisového trenéra od Českého tenisového svazu. A od té doby jsem i tím odborníkem. Prostě, dva v jednom.

 

Dobře, to jsou knížky z pozice redaktora, ale co nějaká vlastní sbírka…

Když vidím řadu renomovaných autorů, jak horko-těžko prodávají své knížky, tak jsem se ani neodhodlával. Například můj dobrý známý, slavný textař, básník, zpěvák a skladatel Jaroslav Wykrent prodával svou vynikající sbírku epigramů a aforismů téměř převážně na svých živých koncertech, které absolvoval i po těžkém onemocnění. Nakonec jsem se v minulém roce odhodlal. A alespoň přispěl do almanachu Vladimíra Stibora „Ohlédni se, nezkameníš“. Navíc dále písňovým textem (byl na hudbu již zmíněného Václava Vašáka) „Žvýkačkový vlak“ do tematicky železničního almanachu „Literáti na trati VIII“ Františka Tylšara. Do třetice jsem i spoluautorem v úvodu zmíněné monografie „Sláva letu“. Tak autorsko-knižně, ten minulý rok, snad trochu průlom? Na vydání vlastní sbírky se stále moc necítím. Respektive prodání. Vydat, samozřejmě, mohu, ale pak si tím můžu – jak někdy říkám u CDček – vydláždit koupelnu! Ale slibuji, že pouvažuji. A v neposlední řadě mě nedávno oslovila jistá výborná sochařka se žádostí o spolupráci na své monografii.

A co vaše původní profese scenáristy?

Kdysi jsem psal scénáře vystoupení zpěvákům a kapelám. Jsem autorem syžetu k jednomu dokumentárnímu filmu režisérky Hany Pinkavové. Rovněž několika dokumentů pro ČT s režisérem Martinem Slunéčkem. A scénářů k reklamám. Napsal jsem i monodrama sportovní šermířky „Zásah číslo 40“. Ale to už je dávnou historií. Dnes se věnuji ponejvíce scénářům výtvarných výstav.

 

Závěrem: Kurátorsky připravujete desítky výstav; neuvažoval jste někdy o propojení „výtvarna“ se svými básničkami?

Nevnucuji se. Spíš kdyby si to ten výtvarník přímo vyžádal. Výborný malíř a sochař Antonín Stibůrek mne nedávno poprosil o věrný překlad básně od jisté Američanky, inspirované jeho obrazem. Snažil jsem se dodržet počet slabik ve verších i tvořit nové rýmy. Nebyla to legrace. Od té doby hluboce smekám před překladateli poezie.“

 

Curriculum vitae

Michal Stein se narodil v Praze roku 1959. Je český textař, scénárista, básník, editor i kurátor výstav výtvarného umění. Studoval FAMU, dramaturgii a scenáristiku. Napsal přes 500 písňových textů. Je držitelem Platinové desky (2009) za texty a dramaturgii alba BOOOONG! Mj. je i několikanásobný textařský laureát cen Písniček pro Hvězdu. Ve své publicistické činnosti se věnuje kultuře, sportu a životnímu prostředí. V neposlední řadě též rediguje knihy.

 

Za rozhovor děkuje IVAN ČERNÝ