VĚRA BERANOVÁ

V Galerii Kooperativa v pražském Karlíně probíhá výstava nazvaná ATELIÉRY: Umělci a jejich tvorba napříč generacemi.

Již název výstavy otevírá několik okruhů otázek, a to nejen týkajících se vlastní výtvarné tvorby, ale také dává nahlédnout do interiérů výtvarných ateliérů.

Na výtvarných výstavách jsme spíše zvyklí, že v písemném doprovodu, který doprovází jednotlivé autory, je návštěvník seznámen se strohým popisem kdy, kde, co. V současné výstavě jde však o něco jiného. Na obřích fotografiích představujících intimní prostory jednotlivých výtvarníků jsou umístěny jejich konfese. Jsou to vyznání, zpovědi, které se často vůbec netýkají jejich tvorby. Ve výstavních prostorách galerie nás uvítá Emil Filla. Nejen, že byl jedinečný malíř, byl také teoretik, organizátor výtvarného života. Svým způsobem jej také charakterizuje básnička napsaná v roce 1943 v koncentračním táboře Buchenwald. V závěru textu, když vzpomíná, jaká je zvláštnost a jedinečnost mluvit se psem, upozorňuje, nemůžeš mluvit s vědcem, dokonce ani s malířem. „Jen se psem můžeš mluvit všelicos“. Fillova tvorba se představuje na výstavě mimo kubizujících typických zátiší také zajímavým leptem a především kubistickou plastikou hlavy.

Z dalších vystavujících je to Otakar Nejedlý, klasik krajinomalby, jedinečný pedagog, na jehož studijní výjezdy vzpomínaly celé generace věrných žáků. Na výstavě v Galerii Kooperativa se představuje jak domácími, tak krajinami evropského jihu. V této souvislosti zvlášť půvabně zní jeho vyznání: Tolik krásných žen – a já jsem krajinář.“

Představovaní autoři jsou řazeni podle generačního klíče. K mladší generaci tak patří Jan Bauch. Přinesl do výtvarného života silný expresivní náboj. Svým způsobem otevřel další generaci odvahu k tvarové a především barevné „nevázanosti“. Výstižný fotografický portrét, v prostředí ateliéru, je doplněn slovy: Umění musí být vždy pokora a noblesa.“

Z dalších autorů to je Josef Liesler, který je znám nejen svými velkoformátovými plátny, ale také jedinečnou grafickou prací. Portrét v ateliéru doplňuje text, který představuje jeho pojetí vzniku uměleckého díla: Je to blahoslavená chvíle, kdy jsou vědomí s podvědomým v příznivé souhře.“

Tvorba Františka Jiroudka je doplněna nejen fotografickým záběrem z jeho ateliéru, ale také jednou z podstatných myšlenek, od kterých se odvíjí jeho tvorba. Pro něj musí být „základní vztah malíře a jeho obrazu ke skutečnosti, ve které žije.

Arnošt Paderlík patří k těm výtvarníkům, kde malba byla jen jistou součástí jeho tvorby. Je autorem řady plastik, ilustrací, byl scénografem a zůstala po něm řada realizací v architektuře. Jeho tvorba byla vždy svým způsobem angažovaná, citlivá na povrchnost. Pohled do jeho ateliéru je doplněn textem: Pro umění není nikdy dobře, když se stane módou.“ To se samozřejmě Paderlíkově tvorbě nikdy nestalo.

Na výstavě se představuje také Ladislav Čepelák. Jsou to především jeho grafiky – mezzotinty. Chápe odkaz výtvarné tvorby v co nejširších souvislostech: Neřiďme se postuláty posledních desetiletí, ale principy, které jsou prověřeny a rostli po tisíciletí. Výtvarné výpovědi Josefa Jíry mají intimní charakter, i když náměty čerpá z možné společenské situace. Jeho fotografický portrét je doplněn vyznáním: Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné.“ Jako by se zde inspiroval smyčcovým kvartetem Leoše Janáčka stejně nazvaným.

Plastika, sklo, kov jsou zastoupeny na výstavě Jaromírem Rybákem, když se zamýšlí nad tím, co mu jeho práce dává: Díky své práci potkávám lidi, kteří jsou na stejné vlnové délce. Abstraktní oleje jsou zastoupeny v pracích Markéty Jírové. Její tvorba však vychází z reality, jako například olej Karlín. Autorka ve svém vyznání má poněkud skeptický pohled na uměleckou kritiku, i když možná má pravdu: Kritika je lehká, umění je těžké.“ Snad by se tento výrok mohl i obrátit. Vždyť vždy jde o poctivé umění a poctivé vyjádření, tedy kritiku o něm.

Až impozantně ve výstavních prostorách působí tuš na papíře rozměrů 500 x 150 cm, nazvaná Prales Lenky Falušiové. Vlastní technika je velmi zajímavá, spíše připomíná fotografii. Tomáš Honzl se vyjadřuje o své práci velmi lapidárně: Maluju, to co znám. Je to především krajina, lesy, skály.

Až filosofické náměty zajímají Ivana Exnera: Člověk i nadále zůstane sám sobě záhadou, do které bude chtít proniknout svým uměním. Jeho malba se vyznačuje jistým realismem se surrealistickým nádechem. Jako například plastika Prometheus.

Krajinářem i autorem figurálních kompozic je Jan Řeřicha s důrazem na specifiku impresionistického přístupu. Jeho tvorbu vystihují na pozadí pohledu do autorova ateliéru tato slova: Odvážně začínat znovu a znovu, klást jednu kostku za druhou v nekonečném rytmu Jedinečnou osobností výstavy v Galerii Kooperativa je Jirka Houska, a to jak po stránce formy, tak po stránce obsahu, sdělení námětu. Jeho oleje se vymykají tzv. moderní malbě a jako by odporovaly deklarování dějin umění. Sám tento svůj přístup vysvětluje slovy: „Nejsilnější malířská díla se často vymykají prostému zasazení do lineárního vývoje.“ Tento přístup dokumentuje například až naturalistickým portrétem Martin, ale snad ještě markantněji takovými tématy, jako například pasoucími se mamuty v pozadí s vesnickým kostelíčkem.

K nejmladší generaci autorů patří sochař Martin Žák (1992), který vystavuje tradičně pojaté sochařské portréty zvlášť významných osobností, jako například Josefa Mařatky nebo Františka Kupky. Ve své konfesi demonstruje vrcholné kladné hodnoty: Život, ne smrt. Pravda, ne prázdná lež.“

Současná výstava v Galerii Kooperativa v pražském Karlíně upevňuje postavení této galerie v pražském prostředí. Stále zřetelněji se zde prosazují nestátní organizace, zřizovatelé. Je to nejen bohatým dramaturgickým plánem, také i vlastní nápaditostí v rámci prezentace. Právě tato výstava nejenže vystavuje tvorbu významných výtvarníků několika generací, ale umožňuje návštěvníkovi blíže se seznámit s těmito osobnosti, také prostřednictvím jejich tváří, prostředí, ateliérů, spolu s jejich výroky-konfesemi.

K celkovému hodnocení Galerie Kooperativa jistě také patří: vstup volný, možnost kvalitního občerstvení a také pohodlného posezení před vystavenými díly. Galerie je otevřena od 14-19. hodin mimo pondělí a potrvá do 30. 6. 2022.