JIŘÍ JÍROVEC

A hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.

Tak chválil Stanislav Kostka Neuman svůj lid za víru v jitřní svit a ke kladivu přidal kvůli rýmu kosu místo srpu.

Náš lid nikdy příliš nemluvil, ono se to často nemusí vyplatit.

Doba se změnila, o kosách nepadne slovo, to spíš o kozách.

V tichosti se objevily jakési hodnoty, za něž nesmíme litovat grošíků.

Jste svině, říkáme těm, kteří naše hodnoty popírají a odmítají. Sankce na vás, na Putiny,

Lukašenky, Madury a lotry vůbec.

Odstřihneme se od vás, ani grošík vám nedáme, zmetci.

Náš lid neposkvrnil ústa, mašíroval vpřed a možná uvěřil, že řeč politiků nebyla falešná.

Jenže odkudsi, jako na povel, přilétly vidle zmaru.

Ukazuje se, že odvolání nebo zmírnění sankcí nesouvisí s odstraněním zla.

Hele, Maduro, seš pořád stejnej hajzl, ale přimhouříme oko, když nám pomůžeš s ropou.

Lukašenko, tobě taky cosi odpustíme, když pustíš přes Bělorus ukrajinskou pšenici.

Tak určuje hranice možného náš Velký Bratr.

Úrodu novou sklidí sám, sám se svými.

Jděte mu z cesty, staví chrám bratrské doby.

Nesmíme sami sobě ublížit, přidává se k proudu nejzásadovější ze všech Petříčků.

S nejtvrdšími sankcemi tedy počkáme do roku 2024.