MIROSLAV KANTEK

Pravda je povětrná ženština,

nad svíčkou zmírající plamen,

poztrácené ideály o panenství připravených panen…

Pravda je angličtinou zneuctěná čeština!

Pravda jsou bludičky podzimního smutku,

plynařem navečer rozžíhané ve mži.

Pravda jsou nepřiznané sklony ke lži,

Pravda jsou sladké plody zločinného skutku.

Pravda je studna plná černých hvězd,

její hlasatelé natažení na skřipec,

Pravda je rozpálená pec,

Pravda jsou smutné konce bludných cest…

Pravda jsou v mozku ukryté asociace,

umučením vynucená přiznání,

písně, co se nezpívají na přání,

trapný pingl, žebronící o spropitné na place.

Pravda je poťouchlý dodavatel kýblů špíny

litých na psa drženého na provaze,

v komíně nahromaděné jenjen bouchnout saze,

klíč, jímž se těžko odemykají i dámské klíny.

Pravda jsou lístky do první řady

širokoúhle se tvářícího kina,

hluboko zabetonovaná nášlapná mina,

Pravda jsou slova nevyslovovaná ze zásady.

Pravda je rozzuřená lůza, řev internetových nocí,

uvázané lodě, vichrem Pravdy se zmítající v docích…

Pravda je politická elita,

co z lůzy obchází ji hrůza!

Pravda jsou demonstrace na náměstích,

pláč po lásce zmírajících koček.

Pravda je třpyt potměšile mžourajících oček,

deficit v revolucích naslibovaného štěstí.

Pravda jsou v urnách zpopelnění básníci

- ti konzumenti destilovaných švestek a višní.

Pravda je chlast nastřádaný ve slinivce břišní,

rozzuřený expres do pekla pomsty se řítící.

Pravda jsou mohyly zasloužilých učenců,

na něž se dnes vodí močit školní výpravy.

Hořký strychnin nasypaný do kávy,

raketová základna pro pár válkychtivých šílenců…

Říká se, že Pravda je jen jedna! Checheche!

Záleží však na tom, KDO ji zrovna říká,

kdo hází návnadu hladovým štikám - a přesto:

Pravda je sedlina krompáčem pracně dolovaná ze dna!

Ale Pravda taky je, že s tebou nechci býti tam,

kde se o blbostech celkem dobře neutrálně klábosí,

protože tu pravou Pravdu naše zpupná vládní pakáž

kupodivu dneska jaksi nenosí…