PETR SILBERNÁGL

Chci poděkovat za článek Karla Sýse Potvora paměť, který vyšel 15. července v příloze Naší pravdy LUK č. 29, anžto s podobnou zbabělostí Čehúnů se setkávám dnes a denně.

A dovolím si přidat svou trošku do mlýna, když vzpomenu naši rodinnou historii.

Můj děda Václav z matčiny strany se zúčastnil odboje za druhé světové války hlavně tím, že vozil jako mašinfíra zásoby partyzánům na Brdech. No a jeden snaživý udavač ze Zdic – gauner Č. – je po čase udal, takže byli zatčeni a vězněni v Praze a odtud převezeni do koncentráku v Německu. Odtud se děda, stejně jako většina jeho kamarádů, nevrátil. No a mezitím snaživý udavač Č. povýšil z řadového udavače na šéfa udavačů na Berounsku, Kladensku a Rakovnicku a seděl na gestapu na Kladně.

A co se nestalo 10. května 1945 – dotyčný udavač Č. začal pobíhat s flintou po náměstí v Berouně a udělal ze sebe symbol odboje. Pak se vlísal do partaje a stoupal v pozicích až do postu předsedy KNV.

A takových krys jako udavač Č. bylo jistě spousty, například náš ředitel ZŠ byl před válkou a za války u vlajkařů – českých fašistů, po roce 1948 se překabátil a dělal kariéru ve školství…

Takže o „Čehúnech“ nemám valné mínění, což se prakticky potvrdilo v době covidového protektorátu, když mě udávali snaživci na policii – celkem třikrát jsem byl vyslýchán kvůli nenošení náhubku (tedy roušky). Ten nejstarší policajt mi pak řekl, že žádný zákon ani vyhláška o povinném nošení roušek neexistuje, tak mě jako největší trest nahlásili na hygienu, odkud po deseti měsících přišlo napomenutí – jak komické!?

Neklesejme však na mysli a vnímejme všechno krásné umění – pro mě je to muzika (klasika a jazz) a literatura.

PETR SILBERNÁGL, Zdice