FRANTIŠEK DOSTÁL

Dnes může opravdový člověk sedět v nějaké lavici v nejmodernějším saku a s kravatou s velkým uzlem pod krkem, který zakryje i límeček poněkud dražší košile. Ta má zatím jen dva rukávy. Ta třetí ruka, která krade, je bez rukávu a zlatého knoflíčku, aby nebyla vidět. Ostatně ta stejně mačká klávesnici počítače v místnosti, ve které už nikdo jiný nemusí být. Někdy ale v té místnosti je dost lidí, co táhnou za jeden provaz a po velkém úspěchu společně cosi popijí a rozdají soustu zřejmě bezelstných úsměvů. Ostatně smích není zatím na předpis, takže se nikomu nic neplatí, což je v dnešní době neskutečný zázrak, na který by se nezmohl ani sebelepší kouzelník. Platí se ale za pivo, i když někdy nemá správný říz.

Nu což, takový je čas, který poznává každý z nás. Důležité ale je, že občas si lidé přímo od plic i oprávněně vynadají. Ona totiž i hádka přináší cosi osvěžujícího do mysli. Nakonec se lidé začnou opět na ulici i zdravit.

Jsou ale také místnosti, ve kterých lidé sedí dost daleko od sebe. Někdy si i zdřímnou, protože v noci, místo spánku, mysleli na lepší příští těch, co si třeba nemají ani kde schrupnout.

Pospávání v lavicích není příjemné, a tak je lepší se raději nedostavit a zdřímnout si někde v křesle bez sluchátek na uších a s polštářem pod hlavou. V témže čase se stejně navyšuje výplata…

Posezení může rovněž probíhat kdesi na nádraží při čekání na vlak, který se kdesi pozdržel. Lze si posedět i u táborového ohně a možná si i zazpívat.

V parlamentu se příliš nezpívá, a tak každá využitá chvilka může přinést dobrou náladu. Posezení není totiž žádné spěchání, ale přátelské tlachání. Třeba i o tom, proč to pivo na stole nemá ten správný říz. Ano, činže se musí platit včas, ale pivo má čas…