TAŤÁNA KRÁLOVÁ

Hibernace

Ve vhodném úkrytu

zvaném hibernakulum

snižují všechny části těla

svou teplotu současně.

Ne že jsou ústa ještě žhavá,

a srdce jako led.

Zpomalují se pochody

a prudce klesá tlak.

K všeobecnému prospěchu.

Ušetří se za jídlo,

zábavu a topení

a někdy jde i

o cílený léčebný prostředek.

Doktoři to tak vidí.

V některých případech

to může být i tak.

Prána

Dovedné zacházení s pránou

ochrání před mrazem, horkem,

hmyzem, trním, hložím.

Necítíš hlad a sneseš ostré hroty.

To někdo jiný musel by mít jídlo,

plavky, repelent či brnění

a v zimě teplý kožich.

Nebo se rovnou opít do němoty.

Zapíjení

Přešli jsme z červeného na bílé,

ze sladkého na suché

a z přiťuknutí k dlouhým douškům.

V hledišti jako vždy nikdo nebývá,

jen naše postavy si vesměs užívají,

když zapíjejí nekonečnou zkoušku.

Chmýří

Čím vším si nejsme?

Průvodci, rádci, prostými souputníky.

Dosedáme na sebe jak vyčesané chmýří,

když zrovna neprší.

To míváváme promočené vlasy,

jak sotvakdy se kryjem pod deštníky.

Dvojice

Lusk se má k hrášku

jako tvá náruč k mému čekání.

Nebývá na dosah.

Běžně je k doptání.

Protiklady

Že prý mám studené paže.

Ale všimni si těch krásně teplých dlaní.

Něco je něžnější,

něco sevřenější

a dotek mluví většinou už za nás.

Že ještě vůbec v sobě kolujeme,

to není až tak mimo tuhle mísu.

Něco je lehké jako vzduch vmíchaný v těstě

a něco pevné jako svorka na aortu,

když vypomůže zavčas stihnout bypass.

Pod obrazem

Pod vlivem vína,

radosti a dostředivé síly,

pod obrazem,

na kterém leží žena, kočka a kniha,

nikdo se ještě nerozpustil, nesložil

a nepropadl v čase,

ani se nestal obětí čelné srážky,

když za námi jsou dlouhé brzdné čáry

dvou jednostopých vozidel.

Na Bulhara

Té jízdě jsme za školních časů říkali –

na Bulhara.

Z přeplněné zastávky u školy

přejít na druhou stranu,

sednout na autobus v opačném směru,

dojet na konečnou.

a prázdným autobusem

přijet na přeplněnou zastávku u školy.

Vysvětlivka je dlouhá jako text,

protože zbývá jen dodat,

že už jsme každý na konečné byli.

A od té doby

lebedímě si na sedadle,

šetříme lokty v strkanici

a když přitakáváme,

tak občas vrtíme hlavou.

Kámen mudrců

O otci Kellym básní

renesančně neskromná Vestonie,

poptává zlato, k tomu rumělku.

Poptává mladé tělo,

moudrost v kameni,

červená líčka,

hojnost v kešeni

a domov ve vysokém lesku.

A nejraději vše v jednom.

A přeje si to dvakrát,

v ženském i mužském pólu,

protože nový tvar z dílků sama neumí,

že prý jen s někým, spolu,

že prý i pejskovi s kočičkou

se může kotlík probublat

až k hodně velikému třesku.