MILAN BLAHYNKA

Nahlédl jsem do příručky Na druhém břehu (2002) a ujistil se, že kunsthistorik, spisovatel, editor a hlavně stále čilý a činný člověk Jaroslav Váňa se skutečně narodil už 4. října 1937 na Slovensku (jako já), po vzniku Slovenského štátu přišel s rodiči na Moravu (jako já), má názory (blízké mým), líbí se mu podobná poezie, literatura a ženy (jako mně) a obdivuju jeho umění uplatnit se v životě často nelehkém.

Absolvoval strojní průmyslovku v Uničově, v jejichž strojírnách nakonec pracoval jako obchodní zástupce, roku 1970 ho mnohomocná strana v téže funkci poslala do Opravárenského závodu v nedalekém Šternberku, kde od roku 1948 trvale žije a stal se šternberským patriotem a také autorem, který v něm a okolí nalézá inspiraci a podílí se na jeho kulturních aktivitách. Při zaměstnání vystudoval v letech 1975-1978 teorii kultury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, 1979 tam obhájil titul PhDr. v oboru Teorie a dějiny výtvarného umění, 1990 získal na Masarykově univerzitě v Brně titul CSc. To už končil jako ředitel olomouckého Krajského vlastivědného muzea (pracoval v něm od roku 1978) a měl jméno jako objevitel a interpret inzitního malíře LiboraVojkůvky; jeho vděku se nedočkal. Od roku 1990 uvádí ve své biografii svobodné povolání a hojně publikuje knižně i časopisecky. Na pouhé vyjmenování názvů jeho knih a knížeček není v tomto pozdravu místo, v katalogu Vědecké knihovny v Olomouci je třicet jeho publikaci. V literatuře je jeho parketou próza, píše však i verše, ale též o umění, o svém městě a kraji. Nejpřesvědčivější jsou jeho publikace o přátelích, často už nekrology, jichž měl mnoho mezi lékaři, kantory, muzikanty (sám i muzikant) a dalšími lidmi bez ohledu na jejich názory; vážil si jich a měl je rád, rozhodující pro něho byla jejich spolehlivá dělná lidskost, člověčina, k níž patří humor, družnost, dobrá míra. Vrána k vráně sedá? Ne, člověk hodný toho jména k člověku téhož rodu.

I když Tě trápí všelijaké neduhy, buď, Jaroslave, navzdory jim zdráv!