red

František Sarna, malíř a grafik, žijící trvale na Vysočině, oslaví v listopadu letošního roku své 75. výročí narození. Jak říká, je to k neuvěření, jak ta čísla letopisu klamou. Vůbec si tak totiž nepřipadá a nevěřícně kroutí hlavou, jak ten čas příšerně rychle uběhl. Vždyť ještě nedávno se vidí, jak s partou kluků prolézají polorozbořeným, poválečným, rodným Krnovem. Přímo živě vidí ty „kruté“ klukovské boje o zbořeniště. Vzpomíná na školní léta, na pozdější dobu studií na Uměleckoprůmyslové škole v Turnově, na výborné profesory, kteří mu dali ty nejlepší základy pro pozdější vývoj ve výtvarné, malířské a grafické celoživotní práci.

Nebyla mu cizí ani práce kunsthistorika v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, kam po odbytí prezenční dvouleté vojenské služby nastoupil do jmenované funkce. I zde přímo nasával tvůrčí atmosféru při osobním střetávání a diskutování s umělci zvučných jmen. Jmenujme alespoň některé z nich – Jana Zrzavého, Bohdana Lacinu, Čestmíra Kafku, Františka Muziku, sochaře Jindřicha Wielguse, Věnceslavu Truhlářovu, Otta Stritzka, Miloslava Holého a řadu dalších. Setkával se zde s různým pojetím a uchopením výtvarných směrů dvacátého století.

V průběhu let následovaly výstavy Františka Sarny, a to jak účastí na členských výstavách tehdejšího Svazu výtvarných umělců a prodejen Díla, tak i samostatných. Byla jich pěkná řádka po celé republice. Ještě že si vedl od prvopočátku vystavování svou osobní kroniku, jinak by snad ani nebyl schopen si všechny výstavy zapamatovat. I když některé z nich mu přece jen víc utkvěly v paměti.

V rozborech jeho díla, v úvodech k výstavám, se historici umění názorově více méně shodli a každý z nich objevil v jeho obrazech další aspekty. Sám František Sarna při svém působení v Oblastní galerii Vysočiny vypracovával úvody a rozbory děl jiných výtvarníků k jejich výstavám a textům do katalogů.

František Sarna byl členem Svazu výtvarných umělců a po roce 1989 (po zrušení Svazu výtvarných umělců) přešel do současné Unie výtvarných umělců České republiky. Ale to by byla další kapitola, věnovaná pouze jeho výstavní a teoretické činnosti.

František Sarna je také dlouholetým členem Unie českých spisovatelů. Zde se, jak říká, „našel“, neboť toto uskupení okolo sebe soustřeďuje především osobnosti, které jsou „na jedné lodi“.

Výstižně to vystihuje almanach UČS, který nese název „Na druhém břehu“. František na straně toho jmenovaného břehu stojí stále. A stále pevně. Právě v současné době se ve svém postoji více a hlouběji utvrzuje. V Unii českých spisovatelů působí ve výboru. Již hezkých pár let zajišťuje a realizuje po výtvarné stránce ocenění, která jsou udělována zasloužilým členům nejen UČS, ale i osobnostem, jejichž práce v kultuře a umění vyjadřuje zdravé názory na svět okolo nás. Osobnostem, které jsou vpravdě přínosem pro naši společnost, a to i v době, kdy je svět zmítán, ohrožován a zastrašován, v době, kdy lidstvo balancuje na ostří nenávratných zhoubných činů. Pro oceněné osobnosti navrhuje František Sarna diplomy – čestná uznání a věcné dárky. Každý list ocenění je originálem, neboť každý obsahuje jinou reprodukci výtvarných děl malířů a grafiků. Určitě mu za tuto každoroční a letitou práci patří poděkování.

A tak nezbývá, než popřát jubilantovi především zdraví a hodně invence a inspirace do jeho další výtvarné, malířské práce.