BŘETISLAV KOTYZA
Já nikdy neuměl jen tak
plivat skrz mezírky zubů
Nikdy jsem nedoved‘ a
nesložím doktorát
čůrat kornoutem dlaně
Jak záviděl mistrům ulice
zkoušel to nastokrát
hvízdání pikolou prstů
Dlouho chlapečku dlouho
nejmenší na konci řady
trvalo pochopit
– dosud se červenáš –
Doutnají horce
pelíšky zválené vysokou travou
Tehdy přihořívá
klubou se vrabčí slůvka