VÁCLAV PELCMAN

Protože jsem, z top literární klasiky, přečetl již mnohé opakovaně, zejména poezii, tak se uchyluji i k současnému literárnímu byznysu. Poezií se v této úvaze zabývat nebudu, přestože se také ubírá cestami unifikace (obsahem). Ani klasickými romány; tam zůstávají stále nosnými rozdíly v obsahu, krajinné, zvykové i politické odlišnosti.

Nejvíce vidím hrozbu unifikace v tzv. historických románech a v detektivkách. Ani detektivkám zde nevěnuji pozornost, protože jsem se jim již i na stránkách LUKu věnoval. Zbývají tedy „historické“ romány, v nichž je tolik historického, co lze vyčíst z encyklopedií či školních učebnic.

Posledním, co jsem z této oblasti literární velkovýroby přečetl, byl román ARIADNA, prvotina anglické autorky Jennifer Saint, která vyšla v nakladatelství BETA (398 stran, 2022). Překlad obstarala, hned po roce od anglického vydání, Jana Žlábková. To je pouhý sen některých našich autorů.

Těm nejstarším čtenářům, kteří absolvovali reálné gymnázium, ale i průměrným milovníkům starověké literatury a dějin, se námět knihy jistě vybaví. Téma bylo mnohokrát umělecky ztvárněno ve výtvarném umění (Tizian, Tintoretto, Rodin), v hudbě (Monteverdi, Händel, Strauss, naši J. Benda, Martinů) i v poezii. Také autorka se v úvodu vyznává, že miluje řeckou mytologii odmalička, a po třinácti letech zaměstnání coby učitelky angličtiny se rozhodla zveřejnit svou verzi této báje.

Připomeňme si, ještě i z obálky knihy, děj. Krásná Ariadna, dcera mocného krétského krále Mínóa, vyrůstá se svými sourozenci v paláci, v jehož podzemí je uvězněný Minotaurus, napůl býk, napůl člověk. Jednou z jeho dalších obětí se má stát mladý athénský princ Théseus, ale Ariadna se do něj zamiluje a pomůže mu. Její nit ho bezpečně vyvede ze zrádného labyrintu.

Tedy láska v klasickém antickém příběhu, který autorka rozpracovala ve velkém stylu. Ale v knize podstatně pozměnila zásadní děj pověsti, aby odsoudila mužskou proradnost. Vůbec její styl je silně feministický.

Obsáhlá kniha má čtyři části rozdělené do čtyřiceti kapitol. Jennifer Saint nechává hrdinku vyprávět příběh v prvé osobě, a když dospěje její mladší sestra (Faidra), vyprávějí jednotlivé části děje střídavě. Části skončí vždy zásadní událostí. Po prologu spěje děj prvé části, kdy žije Ariadna na Naxu sama a opuštěna aténským hrdinou, kterého zachránila, do druhé části, kdy již žije Ariadna na Naxu s Dionýsem, ve třetí části se k ní přidruží Faidra, a čtvrtá, která končí Ariadninou smrtí v Aténách. Knihu uzavírá Epilog.

Autorka sama má také mladší sestru a s manželem tři dcery. Zná tedy dost i z „praxe“ vztahy lidí, kterými obdařuje své hlavní i vedlejší aktéry děje. Je to typický ženský román s líčením života a jednání lidí, jako by to bylo dnes nebo nedávno. Mnohá líčení však předstihují svým deus ex machina i starověké autory. Její postavy používají slova, která od klasických autorů bájí neznáme (euforie, extáze…). Hlavním obsahem jsou milostné vztahy. Upozornění na mnohé chyby v logice by asi autorka odmítla faktem, že se jedná o báji, takže tam je možné vše. Je to přesto dobré čtení pro nenáročné čtenáře. S praxí, ke které se autorka přiznává, jsme se již seznámili mnohokrát, totiž že se upřímně přiznává k pomoci desítky přátel a lidí kolem literatury.

Tento dnes již možno říci celoevropský styl opanoval i českou literární produkci tohoto žánru, a to již před mnoha lety. Jde o ztrátu národní identity, což těm, kteří žádnou nemají, a mít nechtějí, nevadí, a proto i podobné trendy podporují.

Žel kvalitní literatura mizí ve skladech, aby bylo dostatek místa na příval povrchní literatury.